Národní park Bavorský les | ||
![]() |
"Nemůžeme vědět, co bychom měli dělat, dokud nebudeme vědět, co příroda činí, když my neděláme nic." |
Horský les očima lesoochranáře H. Kienera "Přírodní katastrofy" v národním parku? Proměna horské smrčiny Národní parky Šumava a Bavorský les |
|
HORSKÝ LES OČIMA LESOOCHRANÁŘE H. KIENERA |
Autor: Hans Kiener (1998) |
Většina obyvatel střední Evropy si dodnes myslí a lesníci jsou o tom stále přesvědčeni, že lesy je nutné pěstovat, starat se o ně a určitým způsobem je obhospodařovat, aby byly řádně upravené a uklizené. Není tomu ani deset let, kdy moji kolegové lesníci ovlivněni vzrůstajícím trendem mít v lese "více přírody", žertovně označili odumřelý dub s dutinami vyklovanými datlem jako "nákladné ptačí obydlí". Přírodní lesy či dokonce divočina, nebyly v naší zemi - na rozdíl od Severní Ameriky - považovány za cenné jmění. V Německu jsme měli a stále máme potíže s rámcovým konceptem národního parku. Je to pochopitelné, když vezmeme v úvahu ostré spory v průběhu posledních dvou let týkající se rozšíření NP Bavorský les a rovněž i základní otázky, zda si můžeme dovolit, aby dynamický vývoj těchto lesů byl ovlivňován přírodními zdroji jako jsou větrné polomy, kůrovec, zásahy bleskem a poškození způsobené tíhou nahromaděného sněhu. Nač vlastně? Ve střední Evropě lidské činnosti výrazně pozměnily přírodní krajinu dávno předtím, než se zrodila idea národního parku a divočiny. Přírodní lesy jsou zde po staletí mýceny, pěstovány a vykořisťovány. Zdevastované plochy jsou s nepředstavitelnou námahou znovu zalesňovány a v novověku s konečnou platností přeměňovány na kulturní a účelové lesy klasifikované podle věkových tříd. Tento vztah středoevropanů k lesům založený na jejich dlouhodobém okupování však začíná být chápán jako krok zpět. Po uplynutí téměř jednoho sta let, kdy byly založeny první národní parky v Americe, byl bývalým bavorským ministrem Dr. Hansem Eisenmannem dne 7. října 1970 slavnostně vyhlášen první německý národní park, a to na území Bavorského lesa (na ploše 13 000 ha - pozn. překl.). Jeho vyhlášení podpořil Bavorský parlament na svém zasedání 11. června 1969, kde se jednomyslným hlasem vyslovil pro to, aby srdce Bavorského lesa obklopené horskými vrcholy Roklanu a Luzného bylo vyhlášeno za národní park. "Náš blahobyt" - píše se v brožuře vydané v době vyhlášení parku - "nás osvobozuje od současného nátlaku využívat naši krajinu pro čistě ekonomické účely. Nyní se můžeme svobodně vzdálit od využívaných oblastí a pečlivě napravit důsledky lidské činnosti probíhající zde po staletí a pokusit se tak postupně docílit téměř původních poměrů." Klíčovým motivem členů parlamentu podpořit vyhlášení národního parku rozhodně nebyla ochrana přírody, spíše myšlenka, že by tento projekt mohl přinést naléhavě potřebný zisk místnímu obyvatelstvu, konkrétně vznikem nových pracovních příležitostí a podporou turismu v tomto chudém regionu poblíž "železné opony". K čemu však od roku 1969 skutečně dochází? V 70. a 90. letech byly jasně definovány a legálně ustanoveny cíle národního parku. Správa národního parku byla schopna k ochraně přírody zaujmout stanovisko, které je skoupé na kompromisy avšak dosud úspěšné. Dnes je Národní park Bavorský les považován za prvotřídní chráněné území a je vzorem pro uskutečňování idey národního parku ve střední Evropě. NP Bavorský les leží v jihovýchodní části Bavorska podél hranice s Českou republikou a jeho současná rozloha činí 24 250 ha. Dne 1.8.1997 bylo Bavorským parlamentem schváleno rozšíření parku. Veškerá plocha parku je majetkem státu. |
Přírodní podmínky V závislosti na proměnlivosti podnebí, půdních podmínkách a nadmořské výšce se zde v průběhu více než 10 tisíc let (od poslední doby ledové) vyvinuly tři různé typy lesů:
Lesy představují domov pro rozličné divoce žijící druhy živočichů jako je rys ostrovid, vydra říční, čáp černý, tetřev hlušec, datlík tříprstý a kulíšek nejmenší. Před založením NP Bavorský les v r. 1970 uplynulo již několik stovek let, kdy bylo území podrobeno více či méně intenzivnímu využívání. Zbytky pralesů se vyskytují ve velmi vzdálených oblastech, kam je přístup blokován balvany a příkrými svahy. |
Co se děje v lese bez lidské činnosti? Po velkých diskusích učinil bývalý státní ministr Dr. Eisenmann rozhodnutí, že na ploše 4 600 ha lesa postiženého bouří, kde bylo ekonomické využití již utlumeno, se větrné polomy zpracovávat nebudou. Poprvé v historii tak zůstala v německém státě netknuta rozsáhlá plocha lesa postižená polomy. V našich lesních plantážích si nemůžeme dovolit jednoduše čekat, co se bude dít nebo až se les na ploše postižené polomy obnoví sám. Přírodní materiál, jakým je surové dřevo, je v naší zemi natolik žádaným artiklem, že jsme nuceni až 50 procent požadovaného množství krýt dovozem. Naproti tomu naše znalosti o významu "katastrof" nejsou zdaleka kompletní, neboť ve střední Evropě nemáme dostatek ploch pokrytých přírodním lesem, který dosud nebyl ovlivněn lidskou činností. A plochy postižené polomy jsou v kulturních lesích dosud puntíčkářsky vyklízeny a vzápětí znovu osazovány. Dokonce i naše novodobé lesnické znalosti vycházejí z chápání a praktických zkušeností získaných v jednotlivých postupně se vyvíjejících generacích nepřírodních lesů využívaných člověkem. NP Bavorský les nám nabízí jedinečnou příležitost nahlédnout do tajů přírody a naučit se od ní, jak můžeme optimalizovat naši nynější představu o ekonomičnosti přírodě blízkého lesa. Pro tyto aktivity realizované v přírodě blízkých oblastech potřebujeme příslušné srovnávací plochy, na kterých se nic neděje. Podle citátu uvedeného ve Worldwatch-Reportu z r. 1992: "Nemůžeme vědět, co bychom měli dělat, dokud nebudeme vědět, co příroda činí, když my neděláme nic." Podíváme-li se dnes, jak vypadají ony plochy postižené větrnými polomy, je obtížné si představit, že před třinácti nebo čtrnácti lety představovala změť chaoticky popadaných kmenů a vyvrácených kořenů čnících do metrových výšek takový zničující obraz. Vegetace roste bujněji než předtím. V oblasti horských smíšených lesů je nyní většina dříve nepokrytých míst hustě zarostlá vegetací přispívající ke vzniku prosperujícího lesa, který je různověký a zřetelně mnohotvárný na rozdíl od lesa, který mu předcházel. Zatímco vyvrácené stromy byly téměř výhradně smrky, nová generace lesa, která se vyvinula v odlišných životních podmínkách, je tvořena nepravidelně rozmístěnými smrky, jedlemi a buky. Tam, kde kořenové vývraty odhalily čerstvou půdu, došlo při zvýšené teplotě a vlhkosti k rychlému obohacení povrchového humusu o minerální látky, což podnítilo kolonizaci těchto míst méně typickými druhy. Břízy (bříza bělokorá a pýřitá), osika, vrba jíva a zejména jeřáb, který je rozšiřován ptactvem, zde vytvářejí bujný zelený závoj vyvíjejícího se mladého lesa. Tyto příklady neočekávaně rychlé obnovy lesa nám naznačují výhody "samoléčebných" procesů v přírodních lesích:
|
Ochrana proti erozi, ochrana příkrého terénu, ochrana vod V případě nijak zvlášť extrémních podmínek, jaké nalézáme v NP Bavorský les, můžeme tedy předpokládat, že vrstva odumřelého dřeva představuje účinnou ochranu po tu dobu, dokud nepřevezmou její ochrannou funkci postupně se zmlazující dřeviny. Vrstva ležícího dřeva do určité míry chrání křehkou mlazinu před okusem, neboť znesnadňuje zvěři přístup do prostoru. Proto zde proces přirozené obnovy lesa probíhá v tak rychlém tempu a s nečekaně pestrou škálou druhů. Jak se však ukazuje, nelze tento proces označit za přirozený sebeobranný mechanismus, neboť je rozhodující měrou závislý na nízkých, přírodě blízkých stavech srnčí a jelení zvěře, které však nejsou uspokojivě nízké ani za přítomnosti rysa, jenž byl úspěšně reintrodukován v 80. letech 20. století (na českou stranu Šumavy - pozn. překl.). |
Ponechat oblasti postižené větrnými polomy bez zásahu = "zlaté časy" pro kůrovce? V sousedním Národním parku Šumava (vyhlášen 20.3.1991 - pozn. překl.) byla tou dobou vyčištěna čtyřnásobně velká plocha kůrovcem napadených lesních porostů, úměrná vyklizeným polomovým plochám. Vyklízení ploch se zde provádělo až do léta roku 1989. I přes tato opatření byl konec kůrovcového napadení stále v nedohlednu. Vzniklé porostní stěny podél vytěžených ploch pak představovaly ideální terč pro působení ničivých vichřic na jaře roku 1990. V NP Bavorský les bylo kůrovcem napadeno pouze ca 7 000 kubíků dřeva. Dle našich pozorování vzniká v okolí ploch postižených polomy pás ze stromů napadených kůrovcem, jehož šířka sotva přesahuje výšku dospělého stromu. Následkem toho se vytváří pevná ochranná bariéra v podobě "zjizvené tkáně", která účinně chrání zbývající zdravý les od poškození sluncem a větrem. Ničivé vichřice o stejné rychlosti větru totiž způsobily podstatně větší škody v kulturních lesích okolních oblastí a v sousedících vytěžených plochách na české straně Šumavy. Pokud permanentně zasahujeme do porostních stěn lemujících vytěžené plochy, přirozené hojivé procesy v lese jsou neustále přerušovány, čímž navracíme les do nestabilního vývojového stadia. |
Zvláštní případ - vysokohorské smrkové lesy Abychom se dokázali správně rozhodnout, musíme vzít v úvahu fakt, že od roku 1983 - jak ukazují infračervené letecké snímky pořízené v průběhu jednotlivých let -napadení kůrovcem ve vysokohorských smrčinách zřetelně vzrůstá, avšak bez souvislosti s místními větrnými polomy či jinak vytvořenými podmínkami příznivými pro množení kůrovce. Napadení se citelně projevilo jak v kulturních lesích se stromy pouze jedné generace, tak i v přírodě blízkých smíšených a strukturně rozrůzněných letitých porostech, které dosahovaly stáří až 450 let. Bavorský les je charakterizován jako "studená a vlhká" oblast. Od roku 1992 jsou průměrné roční teploty mnohem vyšší než je dlouhodobý teplotní průměr 5,6oC. Rok 1994 byl nejteplejším rokem s rekordní teplotou 7,0oC zaznamenanou v nadm. výšce 1 000 m. Po extrémně horkém a suchém létě předchozího roku byl v roce 1996 zaznamenán nejteplejší dubnový den - od počátku pořizování meteorologických dat - s maximální teplotou 22oC. Ve stejném období došlo k tomu, že dešťové srážky, v předchozích letech vydatné, které jsou nezbytné pro růst lesa a zvláště důležité pro odolnost smrku vůči druhotnému poškození (jakým je kůrovec), byly v průběhu vegetační sezóny zřetelně podprůměrné. Lze předpokládat, že nadprůměrně horká a suchá letní období s podprůměrnými srážkami za několik posledních let jsou prvotní příčinou současného vzrůstu kůrovcových populací a prvotní příčinou kolabujících vysokohorských lesů dlouhodobě oslabených škodlivinami ze vzduchu (imisemi), a to dokonce ve větší míře než samotný kůrovec. Na území Bavorského lesa činí současná odchylka teplot od dlouhodobého průměru 0,3 oC, což je ve shodě s celosvětovým trendem. Pokud bude tento trend pokračovat - nárůst teploty ca 3 oC za jedno století - předpokládá se zvýšení horní hranice klimatického pásma v horských oblastech o 550 m/100 let. Vysokohorské smrčiny v Bavorském lese se tudíž ve své současné podobě dožijí blízké budoucnosti jen s velkými obtížemi. Přirozená obnova horských lesů nad 1 100 m n.m. je vždy problematická. Klíčení a růst mladých stromků je znevýhodňován konkurujícími kořeny kapradin, trav a ostatních podrostních druhů jakož i poměrně krátkou vegetační sezónou. Semenné roky pro smrk jsou na těchto lesních "bitevních polích" zřídkavé. V minulosti bylo učiněno mnoho pokusů s cílem překonat tyto nevýhody s pomocí lidské ruky. Zde je několik příkladů:
Pokud ani po těchto všech opatřeních nebylo dosaženo přirozeného zmlazování dřevin, byly do těchto ploch vysazovány mladé stromky pěstované v lesních školkách. Zbytky těchto výsadeb se dochovaly do dnešní doby. Semenáčky mají velkou šanci uchytit se na starých pařezech, kořenech a kamenech porostlých mechem. Klíčová role trouchnivějícího dřeva jakožto přírodního "lože" pro klíčení semenáčků dřevin ve vysokohorských smrčinách zde byla dlouhou dobu podceňována. To je ovšem dáno tím, že v našich kulturních lesích můžeme tento fenomén sledovat jen vzácně, protože odumřelé a trouchnivějící dřevo zde obvykle chybí. Také v horských smrčinách NP Bavorský les byly kvalitní stromy z podstatné části ploch běžně těženy ještě před odumřením. Rovněž i souše byly odstraňovány ještě dříve, než spadly na zem a mohly vytvořit ono "klíční lože" pro novou generaci dřevin. Stromy v horských smrčinách parku, které vyvrátí vítr nebo zahubí kůrovci, se postupně hroutí a začleňují do přirozeného koloběhu. |
Souhrn |
|
"PŘÍRODNÍ KATASTROFY" V NÁRODNÍM PARKU? |
Informační leták pro turisty, vydáno r. 1992, Autor: Gerd A. Müller (Správa NP Bavorský les), Překlad: Anonymus |
PŘÍRODNÍ LES Lidská časová měřítka v podobě roků či málo desetiletí jsou lesu zcela cizí. Ale stromy samotné ještě neutvoří les - v něm, z něho i s ním žijí mechy, kapraďorosty, lišejníky, baktérie, houby, trávy, byliny, keře, hmyz, obojživelníci, ptáci a savci. Vyživují se z živoucích rostlin i mrtvého dřeva, žijí kořistnicky nebo konkurují v boji o světlo a vodu - nekonečné braní a dávání, vzájemné požírání, nástupy a odchody. Život a smrt se stále prolínají; smrt jako předpoklad pro nový život - věčný koloběh. |
UŽITNÝ LES |
"PŘÍRODNÍ KATASTROFY" V LESE? Hmyz, jako např. kůrovci, využívají odumírající stromy. V periodických hromadných výskytech (přemnoženích) způsobují i zánik starších stromů ať již jednotlivě či na souvislých plochách. Také stojící trouchnivějící stromy jsou důležitou součástí přírodního lesa. Tvoří obohacení nabídky životního prostoru a možností života pro hmyz, houby a ptactvo, vázané na výskyt mrtvého dřeva, jako např. pro brouky, dřevokazné houby a datlovité ptáky. V přírodních lesích se udržuje v rovnováze vznik a rozklad rostlinné hmoty. Mladé stromy se vyvíjejí a dorůstají, staré odumírají a začleňují se znovu do přirozeného koloběhu. Stromy přicházejí a odcházejí - les zůstává. |
JINÉ CHÁPÁNÍ LESA Tento postoj je pochopitelný, neboť až do objevení uhlí, elektrického proudu a oleje, betonu, hliníku a umělých hmot byla u nás civilizace odkázána na dřevo jako jediný zdroj energie i stavební surovinu. Celá společnost byla tehdy zařízena na využívání dřeva. Tím nám ovšem již po mnoho generací unikaly zkušenosti s působením původní přírody. Porozumění pro zákony v přírodě platící je chabé, potlačené. Snad zde spoluúčinkuje i další pocit - setkávání s odumíráním a smrtí se snažíme co možná vyhnout - i ve styku s naším okolním přírodním prostředím. My lidé jsme součástí přírody, i na to je příliš často zapomínáno. Musíme v sobě znovu probudit více porozumění pro přirozené procesy. V přírodních krajinách se budou takzvané "katastrofy" objevovat neustále znovu. To platí i pro Národní park Bavorský les. Bouře budou vyvracet části lesa, sníh bude utlačovat stromy a smrky budou napadány lýkožroutem. Ochrana těchto přirozených vývojových procesů lesa je hlavní úlohou národního parku. My lidé - i když nám to někdy připadá těžké - zde ustupujeme do role pozorovatelů. |
LES ZUSTÁVÁ Je-li starý les přirozenými událostmi zničen, nastupuje na jeho místo les mladý, často rozmanitější a stabilnější než ten dřívější. Stromy a části lesa odumřou - les jako životní společenstvo však zůstává. |
PŘIROZENÉ PROCESY V NÁRODNÍM PARKU Tím byl uveden do chodu vývoj lesa, jenž není možno sledovat nikde jinde v celé střední Evropě. Národní park Bavorský les pokročil uvolněním přírodních sil o krůček blíže svému cíli: Přírodní les bez lidských zásahů a využití - kousek pralesa v Německu. |
CELOSVĚTOVÝ PROBLÉM V afrických národních parcích musí být stavy slonů čas od času redukovány, protože jejich životní prostor přesahuje rozsah národních parků a mimo ně nejsou již trpěni. V lesnatých národních parních severní Ameriky - přinejmenším v jejich okrajových pásmech - jsou stále potlačovány a hašeny požáry lesa zažehnuté bleskem. V národním parku Bavorský les jsou v oblastech mimo stávající jádrová území ještě těžena malá množství užitkového a palivového dřeva pro místní potřeby. Podél vnějších hranic národního parku je předcházeno možnému rozšíření kůrovce do hraničících soukromých lesů - kůrovcem napadené smrky jsou káceny a jejich kůra, v níž se brouci vyvíjejí, je spalována. Prosíme, mějte proto porozumění, najdete-li při Vašich turistických toulkách národním parkem rozpracované dřevo. V národním parku nejsou konzervovány jen určité ukázky lesa či určité soustavy rostlinných a živočišných druhů, nýbrž dynamika přírody, její vznikání, zanikání, její celá "přirozenost" - i když momentální dojem může být mnohdy odcizující. |
|
PROMĚNA HORSKÉ SMRČINY |
Informační leták pro turisty, vydáno r. 2000, Autor: Správa NP Bavorský les, Překlad: Anonymus |
Milá návštěvnice, milý návštěvníku! Již ze značné vzdálenosti si nelze nevšimnout hnědošedého zbarvení lesů horských poloh kolem Roklanu a Luzného. Během turistického putování se setkáváte s nezvyklým obrazem lesa: na velkých plochách stojí či leží stromy usmrcené lýkožroutem smrkovým - kůrovcem. Již po pár letech po napadení kůrovcem objevujeme, že vyrůstá mladý les. Výměna generací v horském smrkovém lese. A kůrovec? Je hrobařem nebo porodníkem? Při pozornějším sledování se objevují četné zajímavé a napínavé aspekty. Příroda nám ukazuje, že děje, které my lidé pociťujeme jako "katastrofy", patří k programům přírody. Tyto "katastrofy" mohou dokonce být jako zde, v horské smrčině - strategií přežití. V Národním parku Bavorský les v současnosti vzniká největší "lesní divočina" mezi Atlantikem a Uralem. Pro Vaši informovanost Vám zde v Domě Hanse Eisenmanna prezentujeme speciální výstavu pod názvem "Proměna horské smrčiny". Tento informační materiál Vám má během Vašich toulek horskými smrčinami pomoci objevovat nové struktury vývoje lesa. Přeji Vám, aby Vás tento les inspiroval k zvídavosti a zcela novému a jinému objevování lesa. Doprovázejme tento les při jeho vzniku a zániku! |
HORSKÝ LES Pro buk a jedli je tu příliš chladno. Vedle smrku zde ještě může růst skromný jeřáb. I půdní pokryv tvoří jen nemnohé otužilé druhy: borůvka, horské kapradiny, bika lesní, třtina chloupkatá a metlice křivolaká, kromě nich typické bylinné druhy, jako např. sedmikvítek evropský nebo čípek objímavý. Se založením národního parku v roce 1970 byla v přírodě blízkých smrčinách v souladu s cílovým posláním národního parku ukončena těžba dřeva. |
VELKÉ UMÍRÁNÍ V letech 1989, 1992 a 1995 horské smrky intenzivně kvetly a plodily semena. Tak krátce za sebou následující semenné roky jsou v horských smrčinách neobvyklým jevem. Horské smrky byly k tomu vyprovokovány stresem podmíněným stavem okolního prostředí, navíc je ještě oslabil člověk a kůrovec. |
ČLOVĚK, LES A KUROVEC |
VÝMĚNA GENERACÍ |
PROČ K TOMU DOCHÁZÍ? |