Méně známé skutečnosti (nejen) o Trojmezenském pralese

 

.... aneb pravdivý příběh o šumavském lesníkovi, který se postavil proti masivnímu kácení na Trojmezné, Smrčině a Plesné

 
Nejdříve úmyslné množení kůrovce, poté razantní zásahy
Tři šumavské lokality Trojmezná, Smrčina a Plesná u Prášil měly mnoho společného. Představovaly cenné - na dnešní dobu výjimečné - ukázky zachovalých horských lesů ve střední Evropě, kterých si považovali přírodovědci i lesníci již v první polovině 20. století. Nikoho proto nepřekvapí, že byly tyto přírodní klenoty po vzniku Národního parku Šumava začleněny do nejpřísněji chráněné první zóny. V roce 1996 došlo k silnému rozvoji kůrovcové kalamity, kterou byly nejvíce postiženy především stárnoucí kulturní smrčiny. Přírodě blízké porosty na Trojmezné, Smrčině i Plesné odolávaly náporům kůrovce mnohem houževnatěji. Rozsah jejich napadení se pohyboval v mezích, kdy mělo ještě smysl provést v některých částech asanační zásahy proti kůrovci (s výrazným omezením na odkornění stromů po větrných vývratech), které by zpomalily odumírání chřadnoucích porostů. Vedení Správy NP Šumava však od r. 1995 zavedlo ve všech prvních zónách striktně bezzásahový režim, který trval nepřetržitě až do konce roku 1998. A tehdy nastává převratný zlom: Správa parku žádá Ministerstvo ŽP o povolení k asanačním zásahům proti kůrovci ve vybraných prvních zónách, přičemž hlavním argumentem je přemnožený kůrovec ohrožující lesní porosty v kontaktních druhých zónách. Trojmezná, Smrčina i Plesná byly Správou parku charakterizovány jako silně napadené oblasti, kde byl vhodný čas pro asanaci již promeškán. Zejména porosty na Trojmezné a Smrčině se nacházely z větší části ve stadiu rozpadu, kdy masové kácení napadených stromů vede k následnému rozvrácení porostů větrem. Na Plesné byla situace o něco příznivější: k plošnému napadení porostů došlo jen lokálně, spíše se zde vyskytovala jednotlivá kůrovcová oka, jejichž vykácení by však rovněž přispělo k předčasnému rozvrácení porostu větrem.
I přes tato vážná rizika rozhodla Správa parku ve všech třech lokalitách proti kůrovci aktivně zasáhnout (s doporučením ministra ŽP M. Kužvarta, nikoliv však jeho odborného gerémia!), nedbajíc varování většiny našich i zahraničních odborníků na ochranu přírody, z nichž mnozí byli zděšeni rozsahem plánovaných zásahů: na Trojmezné mělo být v roce 1999 poraženo přes 6 tisíc kubíků stromů, na Smrčině kolem 3,8 tisíc kubíků. Náměstek ředitele ing. Vladimír Zatloukal odůvodňoval asanaci jako volbu menšího zla (viz článek v čas. Silva Gabreta, 1998): dle jeho názoru vzniknou při sanaci holiny řádově v hektarech, zatímco bez asanace je velmi pravděpodobný úplný rozpad během několika let na stovkách hektarů (zakončeno vykřičníkem).

 

Pěstební inspektor odmítl vyznačovat napadené stromy ke kácení

V první polovině roku 1999 začala Správa parku vyznačovat stromy napadené kůrovcem ve vybraných prvních zónách. V Trojmezenském pralese, na Smrčině a Plesné přidělili tento úkol pěstebnímu inspektoru Petru Ješátkovi, který byl koncem roku 1998 odvolán z funkce vedoucího na Lesní správě Železná Ruda pro údajnou ztrátu komunikace se svými podřízenými a přeřazen na místo tzv. "inspektora pěstební činnosti ve vyjmenovaných I. zónách".
Petr Ješátko, zkušený šumavský lesník a příznivec přírodě blízkého hospodaření v lesích, si byl ale dobře vědom neblahých až zkázonosných následků, které by masové kácení v těchto třech významných lokalitách přivodilo. Jeho obavy jen umocnila indicie, která se odehrála během května v Trojmezenském pralese. Dřevorubci zde porazili cca 500 stromů většinou kůrovcem již opuštěných! Jelikož vedení Správy odmítalo inspektorovy námitky, rozhodl se, že povinné terénní obhlídky na Trojmezné, Smrčině i Plesné vykoná, nevyznačí však při nich jediný napadený strom. A svému předsevzetí dostál i na společné terénní pochůzce s dalšími 15ti pracovníky Správy, kterou v červenci svolalo rozhořčené vedení parku.

 

Výstraha za neplnění pracovních povinností

Na konci července ztratilo vedení Správy s pěstebním inspektorem - rebelem trpělivost. Pan Ješátko zakrátko obdržel od ředitele Správy ing. Ivana Žlábka dopis s výstražným upozorněním, že pokud bude i nadále zanedbávat své pracovní povinnosti, může s ním být rozvázán pracovní poměr (viz dopis č. 1).

 

DOPIS č. 1

Ve Vimperku 30.7.1999

Pan Petr Ješátko
Věc: Porušení pracovní kázně - upozornění

Jako inspektor pěstební činnosti ve vyjmenovaných I. zónách NP Šumava jste podle pracovní náplně, kterou jste 26.4.1999 bez výhrad podepsal, povinen provádět důsledné vyznačování všech napadených stromů lýkožroutem smrkovým v I. zónách č. 19, 124 a č. 132 NP Šumava.

Vaším přímým nadřízeným ing. J. Heřmanem jsem byl písemně informován, že tuto činnost neprovádíte (přestože jsou Vám ze strany zaměstnavatele vytvořeny pro tuto práci všechny podmínky), neboť bylo zjištěno, že:

  • v I. zóně č. 19 (Plesná) jste prováděl obhlídku a kontrolu ve dnech 4. - 5.5.1999, přičemž nebyl Vámi vyznačen žádný kůrovcem napadený strom. Následnou kontrolou zóny provedenou pracovníky LS Železná Ruda ing. Hanzlíkem, ing. Denkovou ve dnech 1., 17. a 26.7.1999 bylo nalezeno a vyznačeno 89 napadených stromů;
  • v I. zóně č. 124 (Trojmezná) jste prováděl obhlídku a kontrolu ve dnech 23. - 25. 6.1999, 29. - 30.6.1999 a 2. a 7.7.1999. Ani v této zóně jste nevyznačil žádný lýkožroutem napadený strom.

Vzhledem k nevěrohodnosti Vámi prováděné pracovní činnosti byla dne 22.7.1999 provedena přibližně na polovině Vámi kontrolovaného území uvedené zóny kontrolní pochůzka celkem 24 osob (pracovníků lesních správ a ústředí Správy NP a CHKO Šumava, včetně prof. Mrkvy z Lesnické fakulty z Brna), přičemž bylo nalezeno a vyznačeno celkem 481 stromů napadených lýkožroutem smrkovým.

V I. zóně NP č. 132 (Smrčina) jste prováděl obhlídku a kontrolu ve dnech 12. - 15. 7.1999. Ani v této zóně jste nevyznačil žádný napadený strom.

Dne 27. 7.1999 byla za Vaší přítomnosti provedena kontrolní obhlídka tohoto Vámi již zkontrolovaného prostoru dalšími 15 pracovníky Správy NP a CHKO Šumava. Při ní bylo nalezeno a vyznačeno celkem 322 napadených stromů. Váš přístup k plnění pracovních povinností charakterizovalo i to, že jste byl v jednom případě upozorněn ing. Zatloukalem na výskyt napadeného stromu, přičemž jste jej odmítl vyznačit a za Vás to musel udělat jiný pracovník.

Takovýto způsob plnění pracovních povinností z Vaší strany jsem nucen pokládat závažné porušování pracovní kázně, konkrétně základních povinností zaměstnance stanovených v § 73 odst. 1, písm. a) a b) zákoníku práce.

Upozorňuji Vás na toto porušení pracovní kázně s tím, že v případě dalšího porušení pracovní kázně, ke kterému došlo v období 6 měsíců od tohoto upozornění, může být s Vámi rozvázán pracovní poměr výpovědí podle § 46 odst. 1, písm. f) zákoníku práce.

Vzhledem k tomu, že toto upozornění na porušení pracovní kázně z Vaší strany je již druhé v poměrně krátké době (prvé bylo ze dne 3.5.1999), žádám Vás důrazně, abyste začal důsledně plnit své pracovní povinnosti. Věřím, že bude pro Vás i podnětem, na základě kterého projevíte skutečný zájem o práci, kterou jste povinen podle pracovní smlouvy vykonávat.

Podepsán Ing. Ivan Žlábek, ředitel Správy NP a CHKO Šumava

 

Neposlušný lesník a tvrdohlaví blokadisté

Ani písemné upozornění ředitele Správy nezviklalo P. Ješátka v jeho pevném rozhodnutí nevyznačit na Trojmezné, Smrčině či Plesné jediný strom ke kácení. Vedení parku bylo nuceno vysílat k označování napadených stromů do těchto lokalit jiné zaměstnance. Zatímco na Smrčině a Plesné se masově kácelo, Trojmeznou potkal šťastnější osud. Z cca tisíce stromů vyznačených během července v Trojmezenském pralese byla poražena sotva jedna stovka. Pokácení zbylých stromů a většiny dalších, vyznačených během srpna zabránila nenásilná blokáda ekologů, ke které vyzvalo pět renomovaných přírodovědců. Blokování Trojmezenského pralesa trvalo od 27. července do 21. září 1999. Zejména v prvních týdnech blokády se Správa parku snažila pokračovat v kácení, avšak s minimálním úspěchem. Pobouřené vedení správy proto využívalo všech možností vedoucích k mediálnímu znevýhodnění tvrdohlavých blokadistů. V tisku se začaly objevovat články s nepravdivými informacemi, že kácení na Trojmezné vychází z příkazu ministra ŽP, Trojmezenský prales má hodně daleko do přírodního horského lesa, někteří aktivisté táboří a přespávají v první zóně, záměrem blokády je boj za zrušení šumavského parku atd. Blokadisté však vytrvali ve své neoblomnosti a dosáhli svého - evropsky unikátní Trojmezenský prales zůstal zachován. Bohužel i zde měla poslední slovo lidská ješitnost: několik odborníků, kteří se za záchranu pralesa veřejně postavili, bylo krátce na to propuštěno ze zaměstnání.

 

Spor mezi Správou parku a pěstebním inspektorem se vyhrocuje

Causa Trojmezenský prales také výrazně prohloubila rozepře mezi vedením Správy a inspektorem pěstební činnosti Petrem Ješátkem, nesmlouvavým kritikem a odpůrcem způsobu hospodaření v šumavských lesích praktikovaném Správou parku. V listopadu zaslal řediteli Správy obsažný dopis, v němž zdůvodnil svůj nesouhlasný postoj a nedůvěru v současné vedení parku (viz dopis č. 2).

 

DOPIS č. 2

Špičák 6.11.1999

Vážený pan Ing. Ivan Žlábek, Správa NP a CHKO Šumava

Vážený pane řediteli,

po obdržení Vašich dopisů ze dne 20.10.1999 (odeslán z Vimperka 4.11.99) a ze dne 22.10.99 (odeslán z Vimperka 3.11.99) jsem rád, že mezi námi nastala komunikace.

Dovoluji si Vás však upozornit, že fakta jsem nikdy nepřekrucoval a nevykládal v rozporu se skutečností. Proto i já vítám písemné odpovědi. Jsou pro mne výhodnou, protože si pak nemusíme vzájemně dokazovat, kdo co řekl.

Pokud se tedy mohu já vyjádřit k jednotlivým odpovědím na mé body, chtěl bych říci:

Uvědomuji si a to jsem si vždy uvědomoval, že funkce vedoucího lesní správy je funkce jmenovaná, tedy lze odvolat zaměstnance i bez udání důvodu. Proto funkce vedoucích lesních správ byla tak zařazena do organizačního řádu jmenováním až od 1.2.1997, tedy pro snadnější odchod nepohodlných z funkce (po Vašich zkušenostech s odvoláním ved. LS Modrava panem Ostádalem k 1.1.1997).

Dobře víte, jak mnou řízená LS byla hodnocena kontrolou MŽP ČR i vlastní kontrolou Správy NP Šumava, kterou jste na moji lesní správu poslal. Obě kontroly jsem vítal, protože potvrdily správnost mého řízení a pořádek jak na pracovištích, v lese, tak i v administrativě. Výsledky mé práce jste kladně hodnotil i při našem ústním jednání v srpnu 1999. Rovněž to uvedl i Váš statutární zástupce ve sdělovacích prostředcích v r. 1998. V minulosti mnou řízené lesní správy byly oceněny i vládou, v r. 1990 bavorským ředitelem lesů a v r. 1992 i náměstek MZe ČR ing. Rybníček ocenil nadprůměrné výsledky mé práce (dopisem z 12.2.1992) a požádal mě o spolupráci při transformaci lesů ČR. Bohužel můj názor na způsob provádění transformace lesů byl jiný. O tom jste byl ještě jako ředitel odboru MŽP ČR informován a v té době jsem Vám naprosto věřil, že děláte vše pro další vývoj Šumavy.

Vím, pane řediteli, že Vy ani Váš statutární zástupce jste v lesnickém provozu nepracovali a z toho vychází asi řada nedorozumění. Osobně jsem pracoval ve funkci vedoucího lesní správy od r. 1971 a do lesnického provozu jsem nastoupil v r. 1967.

Vždy jako vedoucí pracovník jsem svému podřízenému nechal možnost se vyjádřit. V NP Šumava za Vašeho řízení tomu tak není. Chápu, že tuto praxi uplatňoval JUDr. Borovka, protože byl asi v tomto směru ovlivněn svým dlouholetým bývalým zaměstnáním, kdy tato organizace, ve které sloužil, měla vždy pravdu. Vy jste však tuto možnost pracovníkům poskytnout mohl. Je to ale věc každého vedoucího pracovníka a způsobu řízení.

Pro můj systém řízení a vyžadování kázně a pořádku jsem se stal pro některé podřízené nepohodlným (dodržování zákazu podnikání, postihy za nekvalitní práci a přeplatky dokonce u jednoho lesníka až ve výši 45 000 Kč, zákaz proplácení práce prováděné lesníkem na svém úseku a vyplácené na živnostenský list svého příbuzného, zamezení zcizování palivového bukového dříví vyrobeného nelegálně atd.). Tyto projevy nepovažuji za projev nekomunikace, ale jejich trpění jako neschopnost vedoucího pracovníka je zakázat a provést postih. Osobně jsem tak ve vedoucí funkci pracoval skoro 30 let a žádným ředitelem mi způsob řízení nebyl vytýkán. Nikdy jsem se podřízeným ani nadřízeným nepotřeboval podbízet.

Uvedl jste ztrátu komunikace se svými podřízenými. Já Vám to mohu lehce vyvrátit, neboť mám zápisy z porad, kde jsou mimo jiné stanoveny úkoly, kontrola jejich plnění, diskuse jednotlivých podřízených k problémům pracovním i ostatním. Do dnešního dne se ptám, pane řediteli, proč jste z jednání ze srpna 1998 nenechal psát zápis, který by jasně prokázal účel jednání, jeho obsah a závěr. Byla by zde i diskuse jednotlivých účastníků a všem by bylo jasné, že se jednalo o zinscenovanou frašku několika postiženými. V letošním roce při našem srpnovém jednání jste uvedl, proč jsem se nebránil. Nebylo čemu, protože se nejednalo o žádnou konkrétní věc. Proto důvodem mého odvolání 15.9.1998 byla "nekomunikace s podřízenými", tedy obecná fráze, kterou lze použít ve všech případech. Naopak, v mém případě, já jsem Vás v roce 1997 písemně po dopise JUDr. Borovky požádal o rozhovor a Vy jste mi odpověděl až v říjnu 1999. Zde je tedy otázka komunikace více než sporná, ale bral jsem to jako holou skutečnost. Myslím, že k mému odvolání přispěla i návštěva ministra RNDr. Kužvarta v srpnu loňského roku u mne a skutečnost, že jsem mu předal můj písemný Názor na negativní vývoj péče o les v NP Šumava.

Pokud se vyjadřujete, že se mnou nechce řada pracovníků spolupracovat, vím proč. Řadě pracovníků je totiž umožněna taková volnost a nekázeň - bohužel na úkor lesa a ochrany přírody, která nebyla za žádného lesního závodu, který jsem měl možnost navštívit nebo v něm pracovat. Výrazem nezodpovědnosti byl například odhad kalamity uvedený tiskovým mluvčím ve sdělovacích prostředcích v listopadu loňského roku (1998). Odhad celá Šumava 25 000, z toho Modrava 15 000 kubíků. Skutečnost minimálně 140 000. Za svůj lesnický život jsem zažil mnoho kalamit, ale takový blábol by nevypustil ani jediný ředitel bývalých lesních závodů. O kalamitách vím, jak se dají podcenit, ale tohle nemá komentář. To nevyčítám Vám, ale nekázni a nezodpovědnosti podřízených, kterou jim umožňujete.

Vážený p. řediteli, zároveň však musím konstatovat, že je řada poctivých pracovníků, se kterými jsem se v NP setkal, kterým současná situace vadí a s negativním vývoje v NP v oblasti péče o přírodu nesouhlasí. Bojí se však ztráty zaměstnání a proto ani s dobře myšlenou kritikou nevystoupí. Mohu Vás ubezpečit, že je jich stále více.

K současnému zařazení uvádím, že není pravdou, že mi byly vytvořeny všechny potřebné podmínky pro plnění pracovních povinností. Již doprava do zaměstnání (denně dojíždím svým osobním autem, protože není možná jiná doprava, cca 70 km) je na rozdíl do ostatních jiná. Řadě pracovníků s bližší vzdáleností je k cestě do zaměstnání poskytováno služební auto. Mně auto nebylo poskytováno ani pro služební účely (byl jsem dopravován do lesa Vašimi náměstky nebo inspektory) přesto, že jste mi to slíbil při podpisu pracovního zařazení jako inspektora.

Pracovní povinnosti jsem plnil s výjimkou toho, že jsem odmítl vyznačovat ve třech I. zónách kůrovcové stromy. Vypracoval jsem k tomu zdůvodnění na písemnou žádost Vašeho náměstka a to je shodné se členy grémia ministra ŽP pro NP a některými přírodovědeckými ústavy - Botanickým a Entomologickým Ústavem AV ČR. (Vypracované posudky je možné si pročíst na http://www.biomed.cas.cz/~kamil/sumava/kalamita.html, klíčové informace jsou shrnuty zde

Znovu zdůrazňuji, že tyto zásahy jsem požadoval, specielně zóna č. 19 Plesná - jezero Laka, již od r. 1995, kdy jste je zakázal. Po namnožení kůrovce a urychlení rozpadu porostů v těchto I. zónách jste rozhodli v letošním roce o zásahu. Jsem přesvědčen, že rozpad porostů se tímto způsobem urychlí, což jsem uvedl jako důvod odmítnutí vyznačování kůrovcem napadených stromů v současné době. Osobně jsem nikdy vědomě nepostupoval proti zájmům lesa a ochrany přírody a neučiním tak ani nyní, i když mi byla Vámi sdělena možnost ztráty zaměstnání pro neplnění pracovních povinností.

Zároveň Vám znovu sděluji, že od doby, kdy mě navštívil ing. Dejmal (21.8.1999), mi není přidělovaná práce, náměstek ing. Heřman se mnou prakticky nekomunikuje a proto veškeré věci řeším přes Vaši osobu, protože věřím, že celou záležitost budete řešit. Při své kontrolní činnosti jsem našel řadu závad, písemně jsem je oznámil s návrhem na řešení, ovšem nejsem informován o výsledku. Zároveň od mého nástupu do práce nejsem zván jako jediný na porady inspektorů, vedoucích lesních správ, ani nemám k dispozici zápisy z těchto porad, abych byl informován o činnosti SL. Myslím si, že pracovní vztah ing. Heřmana, dříve mého podřízeného, je k mé osobě více než zvláštní a v lesnické praxi nemá příkladu. Sám osobně, tak jako Vy, bych byl rád, abychom předcházeli mnoha nedorozuměním, jak píšete v závěru dopisu.

Věřím, že celou záležitost vyřešíte k oboustranné spokojenosti tak, abych mohl v práci pro les a ochranu přírody v NPŠ pokračovat. V současné době jsem jeden ze dvou pracovníků, kteří od vzniku NP na úseku péče o les pracují.

Závěrem bych chtěl vyslovit přesvědčení o tom, že v době, kdy jsem si, pane řediteli, ještě tykali a já ve Vás skládal důvěru (přes varování řady lidí), že Národní park Šumava dostane toho správného ředitele, že jsem se zcela nemýlil. Chyby člověk může udělat, nesmí se je ale bát přiznat. To slušní lidé ocení.

Podepsán Petr Ješátko, Špičák

 

Nabídka méně kvalifikovaného pracovního místa

Přímé odpovědi na svůj dopis se pan Ješátko nedočkal. Záhy však od ředitele parku ing. Žlábka obdržel písemný návrh na změnu pracovního zařazení s nabídkou místa lesníka na některé z šumavských lesních správ v západočeském regionu (viz dopis č. 3).

 

DOPIS č. 3

Ve Vimperku 12.11.1999
Pan Petr Ješátko
Věc: Změna pracovní smlouvy - návrh

Z Vašeho služebního zařazení u Správy NP a CHKO Šumava jako inspektora pěstební činnosti ve vyjmenovaných zónách NP Šumava vyplývá (v souladu s "pracovní náplní", kterou jste bez výhrad podepsal dne 26.4.1999), že jste povinen provádět důsledné vyznačování všech napadených stromů lýkožroutem smrkovým v I. zónách č. 19, 124 a 132 NP Šumava. Výše uvedená činnost, včetně zajišťování včasné asanace napadených stromů je jedinou činností, kterou máte v rámci pracovního poměru u naší Správy vykonávat.

Svoji činnost podle pracovní smlouvy jste v uvedených I. zónách začal provádět dne 4.5.1999. Provedl jste několik pochůzek v těchto zónách, nikdy jste však nevyznačil ani jediný napadený strom, přestože následnými pochůzkami dalších pracovníků naší Správy a pochůzkami za Vaší účasti bylo takto nalezeno a vyznačeno téměř 900 stromů. Vy jste nevyznačil ani při společných pochůzkách ani jeden napadený strom.

Za toto Vaše vědomé nesplnění pracovních úkolů Vám bylo dáno upozornění na porušení pracovní kázně, které jste převzal dne 4.8.1999. V tomto upozornění jste byl rovněž vyzván k důslednému plnění pracovních úkolů a současně jste byl upozorněn, že při dalším porušení pracovní kázně může být s Vámi rozvázán pracovní poměr.

Ve dnech 5. a 6. 8.1999 jste se opět zúčastnil kontrolních pochůzek v zóně č. 124 (Trojmezná) a to v přítomnosti dalších pracovníků naší Správy (dne 5. 8. dalších 22 osob a dne 6. 8. dalších 5 osob).

Dne 5. 8. 1999 bylo zúčastněnými pracovníky vyznačeno celkem 422 napadených stromů a dne 6. 8. 1999 celkem 43 napadených stromů. Všichni zúčastnění pracovníci nalezli a vyznačili kůrovcem napadené stromy, pouze Vy (a to ani jeden den) žádný. Přitom způsob, kterým se pochůzka provádí v daných případech vylučuje, že byste nenalezl žádný napadený strom. Šel jste v "rojnici" s ostatními pracovníky, přičemž mezi jednotlivými osobami byly vzdálenosti cca 20 m. Je zřejmé, že jste zcela vědomě žádný napadený strom nevyznačil.

V současné době prakticky žádnou činnost vyplývající z Vašeho služebního zařazení nevykonáváte.

Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že úkoly vyplývající z pracovní funkce, na které jste v současné době zařazen, bude účelné zahrnout do pracovních náplní dalších pracovníků útvaru správy lesů Správy NP a CHKO Šumava a funkční místo "inspektor pěstební činnosti ve vyjmenovaných I. zónách" zrušit ve smyslu § 46 odst. 1, písm. c) zákoníku práce.

V této souvislosti Vám v souladu s § 46 odst. 2 zákoníku práce nabízím místo lesníka na některé z našich lesních správ v západočeské části teritoria, na kterém působí Správa NP a CHKO Šumava. Toto pracovní zařazení odpovídá Vašemu dosaženému vzdělání a předchozí odborné praxi.

Vaši odpověď na uvedený návrh (v případě souhlasu, včetně uvedení lesní správy, na které byste měl zájem pracovat) očekávám do 5 dnů poté, co Vám bude doručen tento dopis.

Podepsán ing. I. Žlábek, ředitel Správy NP a CHKO Šumava

 

Zaměstnancem parku za každou cenu? Ne!

Ne každý by našel odvahu "naservírovat" svému nadřízenému hořkou pravdu tak, jak to učinil p. Ješátko ve svém dalším dopise (viz dopis č. 4).

 

DOPIS č. 4

Špičák 22.12.1999
Pan Ing. Ivan Žlábek, Správa NP a CHKO Šumava
Věc: Dopis č.j. 99-Vi/3782/99 ze dne 17.12.1999

Na základě uvedeného dopisu Vám sděluji, že jsem naprosto pochopil Váš předchozí dopis, ve kterém mi navrhujete změnu pracovní smlouvy na funkci lesníka. Je to součástí celého scénáře vypracovaného na můj odchod z NP Šumava, který od roku 1997 realizujete s p. JUDr. Borovkou. Jedním z bodů byla i funkce "pěstebního inspektora ve vyjmenovaných I. zónách", kterou jste vytvořil v letošním roce se záměrem ji koncem roku zrušit, neboť již při jejím zřízení jste věděl, že nemá smysl. Pokud jste dal hlavní důraz této činnosti na výkon práce značení sprejem (tzv. funkce sprejera, jak je dnes nabýván v některých oblastech lesní personál NP) stromů napadených kůrovcem v I. zónách NP Šumava (Trojmezná, Smrčina, Laka), pak jsem Vás informoval, proč jsem tuto činnost odmítl.

Znovu říkám, že tento zásah (nikoliv zásah diferencovaný, který měl v minulých letech smysl) způsobí rozvrat nejcennějších lokalit v NP Šumava. Mohl byste se poučit ze skutečnosti z Jezerní hory. Rezervaci "Černé a Čertovo jezero", kterou již v r. 1911 doporučil zakladatel nového pojetí ochrany přírody prof. Hugo Conwentz knížeti Hohenzollernovi. Tak byla v r. 1933 již jako státní vyhlášena. Po celou dobu byl statut rezervace zachován. V r. 1990, když jsem doprovázel skupinu lesníků knížete Hohenzollerna v rezervaci, která byla součástí mé lesní správy, obdivovali stav rezervace. Ujistili jsme je, že rok 1989 znamená i další záruku péče o tuto rezervaci. Bohužel, schválením "Plánu péče" o tuto rezervaci za Vašeho řízení v r. 1997 došlo kácením lapáků (600 m3) k rozvrácení porostů větrem a nastartování likvidace této rezervace. Výsledkem je vytěžení 3 300 m3 dřevní hmoty za 3 roky. Tedy množství, které se nepovedlo předchozímu režimu za 50 let.

Jsem zděšen takovouto péčí o lesní porosty na Šumavě. Opět se projevila nekoncepčnost práce tohoto vedení. V roce 1996 bylo odsouhlaseno kácení lapáků v rezervaci a kácení aktivních stromů. V r. 1999 zrušení kácení lapáků i aktivních stromů. (Lapáky = dlouhé kmeny pokládané ve skupinách na okraje lesních porostů, kde slouží k zachytávání kůrovce v průběhu jeho rojení, aktivní stromy = stromy aktuálně napadené kůrovcem - pozn. I.M.). Výsledkem této péče o les se souhlasem NP Šumava jsou rozvrácené porosty a holiny v rezervaci, která je nazývána díky poloze dvou jezer Perlou Šumavy.

Po těchto zkušenostech se nedivím obcím na území Šumavy, že chtějí návrat historického majetku, když vidí, jakým způsobem se hospodaří s jejich lesy. Bohužel jsou to i některé stejné obce, které usilovaly spolu s bývalým vedením o dodržení Zákona 114/92 a prosazovaly převzetí lesů pod NP Šumava proti vedení MŽP. Chování současného vedení je však přesvědčilo o opaku.

Zároveň bych chtěl říci, že jsem si plně vědom toho, že se mnou rozvážete pracovní poměr. To připravujete již od roku 1997, protože jsem byl jedním z těch, kteří prosazovali dodržení zákona a převzetí lesů a zároveň kritizuji Vaše odborné i lidské působení na Šumavě. Měl jsem dva roky možnost se na tuto věc připravovat. Budu proto rád, když se celá záležitost bude projednávat u soudního řízení. Naprosto nejde o moji osobu, protože nabídky zaměstnání jsem obdržel a v případě, že se mnou pracovní poměr rozvážete, budu mít příležitost pracovat na záchraně NP Šumava před jeho devastací i nadále. Jde mi však o to, aby se celá záležitost péče o NP, personální politika, ekonomika projednala soudně s možností důkazů obou stran.

Zároveň věřím, že se politická situace v nejbližších měsících změní a že státní úřední na jakékoliv úrovni bude státním úředníkem a podle toho bude se svěřeným majetkem nakládat. Pokud by se situace nezměnila, mám spolu se synem úmysl z této republiky z důvodů, které jsou Vám v předchozím dopise uvedl, odejít.

Podepsán Petr Ješátko, Špičák

 

Pryč s neposlušnými!

"Chceš-li s vlky býti, musíš s nimi výti," praví staré české přísloví. A je v něm mnoho moudrého...

 

DOPIS č. 5

Ve Vimperku 14.1.2000
Pan Petr Ješátko
Věc: Rozvázání pracovního poměru výpovědí

Pane Ješátko,

podle ustanovení § 46 odst. 1, písm. c) zákoníku práce rozvazujeme s Vámi pracovní poměr výpovědí a to z těchto důvodů:

Rozhodnutím ředitele Správy NP a CHKO Šumava ze dne 27.12.1999, přijatým na základě doporučení porady vedoucích pracovníků naší organizace, bylo zrušeno pracovní místo, které v současné době zastáváte - "inspektora pěstební činnosti ve vyjmenovaných I. zónách", organizačně zařazené do útvaru správy lesů. Pracovní úkoly, které vyplývaly z uvedené zrušené funkce, budou zajišťovat další pracovníci útvaru správy lesů. Z toho vyplynula Vaše nadbytečnost.

Jelikož jste opakovaně odmítl bez vážného důvodu přejít na funkci lesníka kterékoliv lesní správy v západočeské části teritoria Správy NP a CHKO Šumava (mohl jste si zvolit libovolnou lesní správu podle Vaší úvahy), kterou Vám naše organizace nabízela - a v organizaci nemáme jinou práci, na kterou bychom Vás mohli po dohodě s Vámi převést, nemůžeme Vás dále v pracovním poměru zaměstnávat.

Vaše výpověď byla v souladu s ustanovením § 59 odst. 1 zákoníku práce předem projednána (dne 13.1.2000) s výborem odborového svazu působícím při Správě NP a CHKO Šumava.

Výpovědní lhůta činí tři měsíce, začne plynout 1. února 2000 a skončí dnem 30. dubna 2000. Tímto dnem skončí Váš pracovní poměr v naší organizaci. Současně Vás upozorňuji na nutnost vrátit k tomuto dni všechny zapůjčené pracovní pomůcky a další vybavení.

Podepsán ing. I. Žlábek, ředitel Správy NP a CHKO Šumava

 

Tímto končí náš pravdivý příběh o jednom ekologicky smýšlejícím lesníkovi, který se odmítl podílet na systematicky plánované likvidaci třech půvabných šumavských koutů - Trojmezné, Smrčině a Plesné, z nichž se bohužel podařilo zachránit jen jediný - ten nejkrásnější, trůnící po staletí na vrcholu Plöckensteinských skal...

 

Pro čtenáře odolné proti zvýšené čtecí a psychické zátěži přidávám ještě několik vlastních úvah

 

Šumavu ohrožují především její správci, zastání však nemá ani na MŽP

Člověku se ani nechce věřit, že lokality, které byly již víc než před půl stoletím nazývány perlami Šumavy, jsou dnes existenčně ohroženy, a to nikoliv "kůrovcem všežravým", nýbrž jeho vlastními správci - všehoschopnými těžaři ze Správy NP Šumava. "Vzornými hospodáři", kteří po určitou dobu na určitých místech zanedbávají asanaci kůrovce a po jeho přemnožení zde naplánují zkázonosné razantní kácení. Jasný případ systematické likvidace cenných území vydávajících nepohodlné svědectví, které znesnadňuje dřevařské lobby ospravedlňovat její komerční aktivity založené na kořistnickém využívání lesů. Je však úděsné, když jsou za tímto účelem nevratně ničeny nejvzácnější lesní klenoty v prvních zónách národního parku pod záminkou tzv. "řízené pomoci přírodě"!

Myslím si, že těžiště celého problému spočívá na Ministerstvu životního prostředí. Čím větší benevolence ministerských úředníků, tím více si mohou jejich podřízení dovolit. Byl to především ministr ŽP Miloš Kužvart, kdo horlivě doporučil zásahy v prvních zónách - včetně dochovaných zbytků horských lesů na Trojmezné a Smrčině. Dnes, kdy se ukazuje, že po razantním kácení na Smrčině završeném vznikem plošné holiny je tato lokalita prakticky odepsána, zatímco na Trojmezné zůstaly zbytky polopralesních porostů dochovány pro příští generace, se pan ministr zřejmě bojí přiznat svou chybu. Jak si jinak vysvětlit jeho pokračující benevolentní chování vůči vedení Správy šumavského parku? Jeho pochvalné komentáře do médií k asanaci kůrovce na poničené Smrčině a neustálé obviňování blokadistů Trojmezné z nemorálního chování?
Neznám žádný případ, kdy nějaká země požaduje po svém sousedovi provádění takových zásahů v jeho přísně chráněném území, které vedou k faktické likvidaci nejcennějších partií této oblasti. Z pohledu mezinárodní politiky je něco takového zcela nepřípustného. Nejspíš skutečně žijeme v jakémsi politickém absurdistánu, když Správa šumavského parku svorně s MŽP přeochotně vyhoví žádosti Rakušanů požadujících asanaci hraničního hřebene Trojmezné z důvodů ochrany jejich soukromých lesů proti kůrovci. Přitom je jasné, že tento postup vede k faktickému zničení lokality - konkrétně rozvrácením otevřených porostů větrem. "To by bylo od nás přece neslušné, kdybychom Rakušanům v jejich požadavku nevyhověli," prohlásil náměstek ředitele Správy V. Zatloukal na letošním březnovém jednání ve Vimperku (viz níže). Myslím si, že by stálo za to prověřit, za jakých okolností se rodila ona žádost o asanaci á la likvidaci naší ojedinělé přírodní památky.

 

Příliš mnoho dogmatismu a lesnického pokrytectví

Prvního březnového dne letošního roku jsem se ve Vimperku účastnila jednání o zásazích v prvních zónách NPŠ, které hodlá Správa parku i letos provádět ve vícero lokalitách. Náměstek pro ochranu přírody Vladimír Zatloukal podal obšírný výklad o nutnosti asanačních zásahů v prvních zónách s odůvodněním, že toto opatření prokazatelně vede k úspěšnému potlačování kůrovce. Způsob, jakým se vyjadřoval o nejvzácnějších šumavských koutech á la stojící a ležící kubíky napadeného a nenapadeného dřeva, přesně odpovídá jeho dřívější profesi kancelářského lesprojektanta. V jeho proslovu nepadla jediná zmínka o mladých stromcích majících se k světu pod statnými velikány a naopak živořících či hynoucích pod nakácenými oloupanými kládami nebo na prudce osluněných holinách. Je až k nevíře, kolik dogmatických myšlenek bez věcných argumentů se může zrodit v hlavě člověka pověřeného ochranou našich šumavských lesů! Vždyť jen údaje, kterými se snažil doložit ústup kůrovce kácením v prvních zónách, byly podvodně zkreslené.
Když V. Zatloukal počítal procento napadených stromů za r. 2000 z celkového počtu stromů v prvních zónách, kde se kácelo i v r. 1999, vůbec tam nezohlednil úbytek dřeva kácením v r. 1999! Je logické, že tímto postupem vyjde procento napadeného dřeva za r. 2000 nižší než by vyšlo při odpočtu pokácených kmenů za r. 1999 (tyto se automaticky započítají do dřevní zásoby nenapadených stromů). O další zkreslení výsledků ve prospěch asanačních zásahů se V. Zatloukal postaral v r. 1998 papírovým nadsazením kůrovcových stromů ve vícero prvních zónách (podrobný rozbor je uveden na webové stránce http://hnutiduha.cz/LESY/nps/czech/1zony/tzp/000529.html). Pak už jen stačí vytáhnout účelově vypracovaný spis a okomentovat jej slovy: "Jen se podívejte, jak velký počet napadených stromů byl v porostech v r. 1998 a jak málo jich tam máme teď po dvouletých asanačních zásazích!"

V podobném duchu vyznívají i náměstkovy výklady na odborných seminářích. Po absolvování několika takovýchto výkladů znám již téměř nazpaměť všechny kapitoly kůrovcového evangelia, které V. Zatloukal horlivě káže svému publiku. Výjimkou není ani seminář o kůrovci konaný 2.3.2001 v Českých Budějovicích za přítomnosti zahraničních odborníků. V. Zatloukal sdělil organizátorům, že pokud se tohoto semináře zúčastní určité osoby vystupující jako aktivní odpůrci jeho teorií, tak se svým referátem nevystoupí. Snad se pan náměstek nebojí obhajovat své teze před lidmi, kteří neprošli lesnickými fakultami?! Těžko říci, do jaké míry zaujala přítomné posluchače jeho přednáška o ustupujícím kůrovci na Šumavě díky razantním asanačním zásahům, když předtím vyslechli příspěvek polských kolegů, kterak v jejich bezzásahovém NP "Tatrzański Park Narodowy" kůrovec ustupuje samovolně bez větších problémů. Ovšem není nad to počínat si jako v lesním závodě: pečlivě vykalkulovat kubíky dřeva, přepočítat na kubíky kůrovce chycené do feromonových lapačů a vyrazit do prvních zón s motorovou pilou. Teď už zbývá jediné: přepočítat na kubíky také turisty pohybující se v šumavských lesích.
Součástí Zatloukalových příspěvků bývají také srovnávací mapky s rozšířením kůrovce na Šumavě v jednotlivých letech. Náměstek na nich s pýchou ukazuje, jak kůrovec ustupuje z jednotlivých oblastí. Nikdy k tomu však nepromítne letecké snímky z daného území. Tím by totiž vyšlo najevo, že na místech, kde se s kůrovcem úspěšně vypořádali, převládají rozsáhlé holiny!

Troufám si říci, že zvrácené devastace odehrávající se v posledních dvou letech v prvních zónách NP Šumava, zahrnujících nejvzácnější přírodní klenoty, má na svědomí především pan lesprojektant Zatloukal, který se nejvíce zasloužil o jejich prosazení (za vydatné podpory ministra Kužvarta). Právě tyto klenoty překypující nespoutanou přírodou ohrožují jeho současnou kariéru postavenou na dogmatických "asanačních" teoriích (vyhovujících ziskuchtivé dřevařské lobby), a proto je třeba se včas postarat o zničení těchto "nepohodlných" přírodních koutů a umlčení jejich výpovědi, pokud možno nenápadně (kácení stromů předkládat veřejnosti jako tzv. "podporu přírodních procesů v národním parku").

 

Účel světí prostředky

Správa šumavského parku má ovšem velkou naději, že i v letošním roce dostane od Ministerstva ŽP souhlas ke kácení v prvních zónách (včetně asanačního pásu na Trojmezné). Jak uvádí mluvčí parku Zdeněk Kantořík v tiskové zprávě z konce roku 2000, díky asanačním zásahům se podařilo snížit stav kůrovce v prvních zónách na 50% oproti předchozímu roku. Zatímco v r. 1999 bylo v I. zónách asanováno kolem 10 tisíc kubíků stojících kůrovcem napadených stromů, v r. 2000 pouhých 5 tisíc kubíků. To je hlavní argument Správy parku, proč je třeba v asanačních zásazích na území I. zón pokračovat i v letošním roce (viz ústní jednání ve Vimperku, 1.3.2001). Na první pohled jednoznačný závěr, pokud však provedeme podrobnější rozbor, už to tak jednoznačné není...

Stojící kůrovcem napadené stromy se v r. 1999 kácely v 56ti I. zónách, v loňském roce pak v 50ti I. zónách. Za období let 1999-2000 bylo celkem zasahováno v 64ti zónách, z toho ve 49ti lokalitách v obou letech. Je však nutné si uvědomit, že asanační zásahy prováděné v r. 1999 byly výrazně soustředěny do dvou lokalit:

  1. Trojmezná (I. zóna 124) - pokáceno 1 881 m3 napadených stromů (poražení dalších 4 346 m3 stromů zabránila blokáda)
  2. Smrčina (I. zóna 132) - pokáceno 3 804 m3 napadených stromů

Ve zmíněných lokalitách padlo v r. 2000 mnohem méně stromů:

  1. Trojmezná - 552 m3 (v pufračním pásu na hraničním hřebeni)
  2. Smrčina - 660 m3

Odečteme-li v obou letech od celkové sumy pokácených stromů v I. zónách množství poražených stromů na těchto dvou lokalitách, dobereme se k následujícím výsledkům:

Rok 1999 - celkem 10 378 m3, bez Smrčiny a Trojmezné = 4 693 m3
Rok 2000 - celkem 5 045 m3, bez Smrčiny a Trojmezné = 3 819 m3
Z toho vychází, že procento úspěšnosti zásahů v I. zónách v r. 2000 oproti r. 1999 činí s vyloučením Trojmezné a Smrčiny pouhých 18,6%!

A provedeme-li samostatné zhodnocení Lesní správy Modrava, zjistíme, že v důsledku asanačních zásahů se zde kůrovec naopak rozšířil:

Rok 1999 - celkem asanováno 1 588 m3 kůrovcových stromů
Rok 2000 - celkem asanováno 2 166 m3 kůrovcových stromů
Z toho vychází, že procento stromů napadených kůrovcem se v r. 2000 oproti roku 1999 zvýšilo o 39%!
Správa parku se v případě Modravska odvolává na přísun kůrovce ze sousedního Bavorského lesa, myslím si však, že šíření kůrovce napomáhají především "účelové" asanační postupy praktikované nejen v I. ale i ve II. zónách. V porostech jsou na několika místech vykáceny celé skupiny kůrovcových stromů, zatímco jednotlivé napadené stromy mezi nimi se nechají stát a kůrovec z nich může volně vylétávat. Na některých místech navíc zůstávají nezasanovány těžební zbytky stromů padlých při větrných polomech.

Kromě propočtů kubíků dřevní hmoty je však potřebné zohlednit i dopad na přírodu. Správa parku sice tvrdí, že na Smrčině (I. zóna 132) se jí podařilo snížit v loňském roce vliv kůrovce na 17%, ovšem za cenu vzniku plošné holiny s rozvrácenými přírodními procesy. Zde si kůrovec skutečně ani neškrtne, podobně jsou na tom však i mladé semenáčky stromků. Dále není vyloučeno, že zde byly v r. 1999 při razantních zásazích káceny i stromy, které kůrovec již opustil, stejně jako tomu bylo na sousední Trojmezné (I. zóna 124). Pokud by v této I. zóně došlo v r. 1999 skutečně k pokácení všech plánovaných 6 227 m3 napadených stromů - což by se rozhodně neobešlo bez vzniku holin (á la Smrčina) - celkové napadení I. zón kůrovcem pro r. 2000 by se tak v konečném propočtu "papírově" snížilo (oproti r. 1999) ještě více než je oněch účelově získaných 50%. Úspěchy v tlumení kůrovce asanačními zásahy by tímto vyzněly ještě průkazněji... Je totiž jasné, že pokud bychom v r. 1999 odčerpali kácením onu vysokou zásobu kůrovcových stromů na Trojmezné (6 227 m3), "nastřádanou" za vícero let při praktikování bezzásahového režimu, výskyt napadených stromů pro r. 2000 by se tím rapidně snížil. Obávám se, že právě o to Správa parku usilovala... Zatímco by její tiskový mluvčí pouštěl do éteru optimistické zprávy, kterak úspěšně tlumí kůrovce na Trojmezné, zbytky pralesovitých porostů by mezitím postupně rozvrátil ničivý vítr. Větrné polomy jsou ovšem od kůrovcových těžeb vykazovány odděleně...

 

Ještě malé zamyšlení na závěr

Bylo-li skutečně prokázáno, že Správa NP Šumava nadsazuje počty stromů napadených kůrovcem v prvních zónách, jakou důvěru mám mít ve sdělení, že množství kůrovce na Trojmezné se v důsledku blokády zvýšilo v roce 2000 oproti r. 1999 více než dvakrát? Situace v terénu tomu příliš nenasvědčuje. Odumírání zdejších smrkových porostů mělo v roce 2000 podobný průběh jako v předchozích letech: stromy hynuly především v jednotlivých oddělených skupinkách a k žádnému velkoplošnému "katastrofálnímu" rozpadu porostů nedošlo. Dlouhodobým výzkumem, jehož výsledky byly prezentovány na listopadové konferenci v Kostelci nad Černými lesy, se dokonce zjistilo, že na výzkumné ploše založené na severovýchodním úbočí Plechého neodumřel v průběhu posledních sedmi let žádný další strom. U kůrovce prodělala v r. 2000 úspěšný vývoj pouze první generace brouka - další protidůkaz. A proč Správa parku dosud nikde nezveřejnila sadu leteckých snímků dokumentujících rozsah napadení kůrovcem v daném území za několik posledních let? Právě tím bychom mohli lehce předejít nejrůznějším spekulacím.

Trojmezenský prales nemá ještě zdaleka vyhráno. Vinu na tom nenese malilinkatý brouček zvaný kůrovec nýbrž jeho správci, jimž tento "posvátný chrám přírody" vnáší nevítaný chaos do jejich konzervativních lesnických teorií a předsudků. Myslím si, že kdyby čtyřistaletí smrkoví veteráni zdobící tento přírodní chrám uměli hovořit, nejspíš by se k našemu lesnickému sboru obrátili se shovívavým úsměvem: "Pardon, páni lesníci, ale příroda to přece jen umí líp. Děkujeme Vám za laskavé pochopení."

 

V Českých Budějovicích 26.3.2001

 

P.S.: Milí čtenáři, pokud jste dočetli až sem, pak obdivuji Vaši výdrž.

 

Vše krásné do dalších dnů Vám přeje věčný optimista

Hooglander - rebel šumavský