Lesy na Trojmezné z pohledu Dr. Rastislava Jakuše, slovenského odborníka na kůrovcovou problematiku

Stanovisko k problematice odumírání lesa a ochranných opatření v oblasti rezervace Trojmezná v NP Šumava

Správa NP Šumava hodlá i v letošním roce pokračovat v kácení kůrovcem napadených stromů v dvousetmetrovém pásu na hřebeni Trojmezné (I. zóna 124). Tento záměr zdůvodňuje - stejně jako v předchozích dvou letech - potřebou zabezpečit ochranu soukromých rakouských lesů opatství Schlägl. Kácení stromů na hřebenech hor je však velmi rizikové: po otevření porostních stěn hrozí masivní rozvrat okolních lesních porostů větrem. Paradoxní na celé věci je fakt, že rakouští lesníci požadují od Čechů zásahy v první zóně národního parku, sami však nejsou při likvidaci kůrovce důslední. Nechávají v porostech nezasanované těžební zbytky či polomy, z nichž může kůrovec volně vylétávat. Holiny navíc osazují nepůvodními dřevinami, které se mohou v budoucnu rozšířit i na českou stranu.
Je proto zřejmé, že současný přístup k Trojmezné je pro tuto unikátní lesní rezervaci evropského významu naprosto neperspektivní. Obavy o její osud vzrůstají nejen u našich, ale i zahraničních odborníků. Podrobné zhodnocení problému včetně návrhů na jeho řešení vypracoval slovenský expert Dr. Rastislav Jakuš, s jehož odborným posudkem se mohou zájemci seznámit na této webové stránce.

.

STANOVISKO K PROBLEMATIKE ODUMIERANIA LESA A OCHRANNÝCH OPATRENÍ V OBLASTI REZERVÁCIE TROJMEZNÁ V NP ŠUMAVA
Autor: Ing. Rastislav Jakuš, PhD., Laboratórium ochrany lesa, Ústav ekológie lesa Slovenská Akadémia Vied, Štúrova 2, 960 53 Zvolen, Slovensko

Úvod
Předkládané stanovisko je zpracované na základě průběžných terénních průzkumů v rezervaci Trojmezná a jejím okolí, vykonávaných nepravidelně od roku 1993. Moje stanovisko se opírá o poznatky získané při řešení prvního multidisciplinárního evropského výzkumného projektu, který byl řešený v dané problematice. Název projektu je „Integrované ohodnocování rizik a nová technologie ochrany lesa v ekosystémech postižených odumíráním lesa a přemnožením podkorního hmyzu". Více informací je možné získat na webové stránce.
Jsem vědecký koordinátor tohoto projektu. Uvedené poznatky můžeme v případě potřeby podložit výsledky výzkumu nebo demonstrovat v terénu. Vzhledem k tomu, že multidisciplinární přístup byl použit poprvé, spousta poznatků je nových. Při komplexním přístupu k danému problému se některé tradiční postupy navržené užšími specialisty nemusí jevit jako nejvhodnější. Dovoluji si dále upozornit na velkou různorodost názorů vědecké komunity na problematiku lesa v horských smrčinách. Tyto názory se pohybují v rozmezí od „ponechání horských smrkových lesů bez zásahu" po „použití asanační těžby na celém území horských smrkových lesů". Nezastávám ani jeden z těchto extrémních názorů. Mnohé názory jsou založené na poměrně úzkém chápání dané problematiky. V mém stanovisku se pokouším maximálně přiblížit k absolutní pravdě v celé její složitosti. To, jak jsem se k ní přiblížil, ukáže budoucí vývoj v oblasti Trojmezné.

1) Popis současného stavu:
1a) rezervace Trojmezná (I. zóna ochrany přírody č. 124 - Trojmezná) a okolí/Česká republika
Lesní porosty:
Rezervace Trojmezná (Trojmezenský prales) je největším a nejzachovalejším zbytkem přirozeného horského smrkového lesa pralesovitého charakteru v ČR.

Jde o přirozené, člověkem jen velmi málo ovlivněné smrčiny pralesovitého vzhledu. Nejvýše položená hřebenová část rezervace byla na přelomu 18. a 19. století ovlivněná těžbou, později pravděpodobně i pastvou dobytka. V nejníže položených částech rezervace jistě není smrk zastoupen přirozeně. Lesní porosty tu však vznikaly přirozenou obnovou v kombinaci s neúspěšnou umělou výsadbou. V rezervaci se nacházejí smrkové porosty pralesovitého charakteru ve všech stadiích vývoje pralesa (dorůstání, optimum, rozpad). Porosty jsou tloušťkově i výškově rozrůzněné. Vyskytují se tu ale i výškově vyrovnané porosty ve stadiu optima. Nejméně ovlivněný les pralesovitého charakteru zaujímá minimálně jednu třetinu rozlohy rezervace. Původnost a zachovalost rezervace je potřebné dále zkoumat.

Z lesnicko-typologického hlediska tu jde o soubor přirozených porostů smrkového stupně (8. lesní vegetační stupeň) (cca na 60% plochy) a bukosmrkového stupně (7. lvs) a na několika plochách o azonální porosty kosodřeviny a podmáčené smrčiny. Ve výškovém rozpětí se vyskytuje přirozená smrčina na strmém svahu s velmi dobře vyvinutým přechodem k jeřabinovým smrčinám vysokých poloh. Místy je smrčina rozšířená i na suti. Právě porosty ve strmé jezerní stěně jsou nedotčené skeletovité a kamenité smrčiny na skalnatých římsách s původními ekotypy smrku s úzkými, štíhlými korunami a jedinci vysokého věku (možná i více než 300 let).

Ochrana lesa: V okolí rezervace a v rezervaci v pásmu 200 m od hranice je vykonávaná asanační těžba. Asanační těžba je vykonávaná kvalitně. To znamená, že se asanují jen kmeny napadené lýkožroutem smrkovým. Používá se metoda drcení kůry (motorový odkorňovač - nástavec na motorovou pilu), což je v současnosti nejkvalitnější známá metoda.

Odumírání lesa:
a) Rezervace
(tj. bezzásahová část lokality - pozn. I.M.): V rezervaci dochází k pomalému vzniku a rozšiřování ohnisk poškození lýkožroutem smrkovým
b) Současné nárazníkové pásmo (tj. 200-250 m široký pruh lesa na hraničním hřebeni, kde se kácí kůrovcem napadené stromy - pozn. I.M.): Dochází tu ke vzniku ohnisk poškození lýkožroutem smrkovým.
Podle údajů z invetarizace vykonávané Správou NP Šumava byla intenzita odumírání smrku vyšší v bezzásahové části než v nárazníkovém pásmu.

1b) lesy sousedící z rezervací Trojmezná - lesní majetek kláštera Aigen/Schläg/Rakousko
Lesní porosty: V lesních porostech na rakouské straně jsou zastoupené relativně zachovalé přirozené částečně rozrůzněné smrkové lesy a výškově a tloušťkově stejnorodé smrkové porosty. Vyskytují se tu holiny, které mohly být způsobeny asanací větrných polomů, ale i prováděním holosečného způsobu těžby. V lesích se zalesňuje nepůvodními dřevinami (modřín).
Ochrana lesa: Při obhlídce jsem zjistil používání klasických lapáků. Lapáky, vývraty a stojící stromy napadené lýkožroutem smrkovým byly často nezpracované anebo z nich podkorní hmyz už unikl.
Odumírání lesa: V průběhu pochůzky jsem zjistil rozptýlené poškozování porostních stěn a jednotlivých stromů větrem a podkorním hmyzem.

2) Procesy odumírání lesa:
2a) Přirozený průběh stadia rozpadu v NPR Trojmezná jako dlouhodobý zdroj šířícího se lýkožrouta smrkového:
Porosty v rezervaci jsou na poměrně strmých severných svazích a jsou výškově a tloušťkově rozrůzněné. Tyto podmínky výrazně tlumí intenzitu šíření a napadání stromů kůrovcem. Proto tu s největší pravděpodobností nedojde k náhlému intenzivnímu rozpadu porostů. Dosavadní průběh rozpadu však poukazuje na to, že s velkou pravděpodobností nelze očekávat ani zastavení odumírání. To znamená, že lýkožrout smrkový bude mít pravděpodobně dlouhodobé podmínky pro rozmnožování v rezervaci. Při existujícím migračním potenciálu kůrovce může dojít k šíření lýkožrouta smrkového do porostů v okruhu několika km. Tento migrační tlak bude dlouhodobý.

2b) Případný vliv kvalitní asanační těžby na české straně na odumírání lesa:
2b1) Při kvalitní asanační těžbě dochází k přímému snížení populace lýkožrouta smrkového. To znamená, že úhyn stromů účinkem náletu podkorního hmyzu v okolí rezervace se snižuje. Těžba v 200 m širokém nárazníkovém pásmu likviduje populaci kůrovce v tomto pásmu. To znamená, že zvětšuje vzdálenost mezi zdrojem podkorního hmyzu a ohroženými porosty na rakouské straně. Zvětšení této vzdálenosti snižuje intenzitu poškozování rakouské strany. Tato vzdálenost však není dostatečná na vyloučení vlivu zdroje v rezervaci. Minimální šířka takovéto zóny, na níž se shodla alespoň část odborníků, je 500 m (viz NP Bavorský les). Podle našich odborníků by tato vzdálenost v horských oblastech s lokálními větry neměla být větší než 500 m.
Nižší intenzitu odumírání lesa v nárazníkovém pásmu než v sousedním bezzásahovém pásmu není jednoduché vysvětlit. Na jedné straně je nárazníkové pásmo výše položené než bezzásahová část rezervace. Na druhé straně je bezzásahová část rezervace na zastíněných svazích. Tyto dva faktory, které působí protichůdně na teplotní poměry v porostech, by se měly rušit. V roce 2001 byla asi klíčovým faktorem rychlost větru. Vítr dosahuje vyšší rychlosti na hřebeni než na svazích. Lýkožrout smrkový může létat jen při rychlosti větru nižší než 1,5 - 2 m/s.

2b2) Při asananční těžbě však dochází k rychlejšímu prolomení zápoje porostů než při ponechání stojících stromů. Po porušení zápoje jsou zbývající stromy najednou vystaveny intenzivnímu slunečnímu osvětlení, na které nejsou přizpůsobené. Takovéto stromy jsou častěji napadané kůrovcem. V blízkosti trvalého zdroje migrujícího lýkožrouta smrkového a při použití klasických metod ochrany lesa (asanační těžba a lapáky) dochází k urychlení intenzity rozpadu těchto porostů a ke vzniku rozsáhlých holin. Můžeme říci, že tyto porosty jsou obětované v zájmu zastavení rostoucího poškození lesa podkorním hmyzem (LS Modrava, OO Javorina TANAP do roku 1997).

2b3) Porosty s prolomeným zápojem jsou náchylné na poškození větrem. Po narušení zápoje pod určitou hranici může dojít k rozpadu porostů větrem. Je to zvlášť pravděpodobné v hřebenových polohách. V horských zapojených smrčinách je tato hranice zakmenění 0,7. V rozvolněných smrčinách vyšších horských poloh (Trojmezná) však bude tato hranice pravděpodobně o něco nižší (menší hodnota kritického zakmenění).
V oblasti Trojmezné je situace komplikovaná tím, že lýkožrout smrkový nenapadá stromy jednotlivě, ale v ohniscích (skupinkovitě). To znamená, že tu při asanační těžbě nedochází k rovnoměrnému snížení zápoje porostu. Dochází tu ke vzniku kotlíků (holina o velikosti 1 ar a víc). Tyto kotlíky se budou s největší pravděpodobností rozšiřovat dál. V současnosti nemám poznatky o kritické velikosti kotlíku. S ohledem na nepravidelnou intenzitu kritických větrů nemůžeme ke kritické hranici kotlíku dospět ani postupně. Velmi silný vítr po několika obdobích s mírnými větry může způsobit rozpad celého nárazníkového pásma bez jakéhokoliv varování.

2c) Případný vliv méně kvalitních opatření na rakouské straně na průběh rozpadu:
2c1) Při méně kvalitně vykonávaných opatřeních na rakouské straně nemusí dojít ke snížení populace lýkožrouta smrkového na rakouské straně. Může dojít k dalšímu zvyšování jeho populace. Například při pozdním nebo nekvalitním zpracování lapáků a napadených stromů dochází k dalšímu zvyšování populace lýkožrouta smrkového, ačkoliv se formálně (opticky) vykonala obranná opatření. V tom případě zůstávají jen negativní vlivy - viz body 2b2) a 2b3).

2c2) Při používání klasických stromových lapáků v podmínkách dlouhobého zdroje migrujícího lýkožrouta smrkového se podněcuje rozpad porostní stěny a porostů. Po poražení lapáku se zbývající stromy vystaví stresu z náhlého oslunění. Stromový lapák přitáhne migrující kůrovce těsně k porostní stěně. Tím pádem dochází ke zvýšenému odumírání stromů v okolí stromových lapáků.

2c3) Při používání holosečí dochází k otevírání porostů a vzniku porostních stěn. Tyto porosty jsou ve zvýšené míře napadány podkorním hmyzem. Jsou silně poškozované větrem. Takovéto hospodaření může vést k rozpadu velké části porostů na rakouské straně. Tento druh těžby v horských lesích je v rozporu se současnými poznatky o vhodném hospodaření v horských lesích.

3) Případné vzájemné ovlivňování porostů:
3a) Případný vliv obhospodařování rezervace Trojmezná a jejího okolí na rakouskou stranu:
- Trvalý zdroj migrujícího kůrovce z rezervace Trojmezná představuje potenciálně dlouhodobé ohrožení porostů na rakouské straně. Toho ohrožení je však pravděpodobně posílené populací lýkožrouta smrkového, která se množí při méně kvalitních opatřeních na rakouské straně.
Toto ohrožení však můžeme minimalizovat při použití přírodě blízkých metod pěstování lesa v horských smrčinách a použití vhodných metod ochrany lesa. Pod pojmem vhodné metody nemyslím klasické metody (lapáky a asanační těžba), ale diferencovaný aktivní přístup (Ferenčik at al, 1998, Jakuš, 1998) s použitím efektivní asanační těžby, bariér feromonových lapačů a jiných nových technologií.
- V případě výrazného prolomení zápoje na české straně může případná větrná kalamita postihnout i rakouskou stranu.

3b) Případný vliv obhospodařování rakouské strany na rezervaci Trojmezná:
- Pěstování nepůvodních dřevin (modřín) může ohrozit druhové složení porostů v rezervaci. Myslím, že toto nebezpečí je zatím podceňováno. Z dlouhodobého hlediska je toto nebezpečí podstatně větší než nebezpečí způsobované lýkožroutem smrkovým a větrem. Modřín může začít postupně zmlazovat i v rezervaci. To znamená, že v budoucnosti bude potřeba toto zmlazení z rezervace odstraňovat.
- Při současném způsobu obhospodařování na rakouské straně tam může dojít ke vzniku rozsáhlých holin po kalamitní těžbě. Tyto holiny mohou být vstupní bránou pro rychlý rozpad porostů v rezervaci na české straně.

4) Rizika současného přístupu k ochraně lesa na české a rakouské straně:
Při současném přístupu k ochraně lesa (200 m nárazníkové pásmo při rakouské hranici a méně kvalitní metody ochrany lesa na rakouské straně) vzniká velké riziko rozpadu porostů na hřebeni Trojmezné účinkem systému vítr - kůrovec smrkový. Nárazníkové pásmo se nachází na hřebeni, kde je zákonitě vyšší rychlost větru než na svazích. Je tu tedy největší pravděpodobnost rozpadu porostů větrem. Vznik rozsáhlé holiny na hřebeni by mohl následně vést k rychlému rozpadu porostů v rezervaci a na rakouské straně. Nevhodné obhospodařování lesů na rakouské straně navíc podporuje a znásobuje vliv migrujících kůrovců z české strany.

5) Návrh standardního řešení:
Rezervace Trojmezná je nejzápadnější rozsáhlý komplex smrkového lesa pralesovitého charakteru ve Střední Evropě. V Rakousku a v Německu byly tyto lesy z ekonomických zájmů v minulosti zničeny. Díky osvícenějšímu přístupu lesníků k lesu a společensky podporovanému zájmu veřejnosti o přírodu se na území bývalého Československa podařilo zachovat systém přírodních rezervací pralesovitého charakteru. Většina rezervací se nachází na území současného Slovenska (Korpe3/4, 1995). Lesy pralesovitého charakteru anebo pralesy jsou naše unikátní dědictví a genetický zdroj pro obnovu lesů. Význam tohoto systému rezervací je přinejmenším evropský. Proti tomuto vzácnému území stojí úzké skupinové ekonomické zájmy rakouských vlastníků lesa, kteří navíc ve svých lesích hospodaří metodami, jež jsou osvícenou odbornou lesnickou veřejností už dávno označeny za nevhodné. Myslím, že Rakousko v mezinárodních vztazích se sousedními státy deklaruje vysoký zájem o problematiku životního prostředí. V případě, že je problematika životního prostředí skutečně prioritou rakouské strany, doporučuji přezkoumat právní nástroje v Rakousku a případně v EU na zabezpečení kvalitního a přírodě blízkého obhospodařování lesů kláštera Aigen/Schläg a na zastavení tlaku na Správu NP Šumava ohledně vykonávání vysoce rizikových zásahů v lesích rezervace Trojmezná. Podle mého názoru současné způsoby obhospodařování lesů kláštera Aigen/Schläg a aktivity místních lesních hospodářů z Rakouska ohrožují rezervaci evropského významu.

6) Návrh alternativního řešení:
Z uvedeného vyplývá, že při setrvání současného postupu hrozí rychlý rozvrat porostů větrem. Při ponechání porostů bez zásahu hrozí postupné odumření porostů účinkem lýkožrouta smrkového a následný rozvrat zbývajících porostů větrem. Je vůbec možné zajistit, aby rezervace zůstala bez asanační těžby a lesy v okolí zůstaly stát?
Rozpad porostů je způsobený navzájem protichůdnými procesy. Použití klasických metod ochrany obvykle napomáhá dalšímu rozpadu lesa v takovýchto podmínkách. Nekoordinované aktivity obou zúčastněných stran mohou proto zapříčinit protichůdné účinky a urychlit další rozpad lesa. Použití moderních alternativních metod je též výrazně omezené. S ohledem na severní zastíněné svahy na české straně je možnost použití bariér feromonových lapačů v této části zájmového území omezená.
Na základě uvedeného bych jako úplně nejlepší řešení navrhoval vyhlášení rakouské strany za přírodní rezervaci, vedení nárazníkového pásma mimo hřeben a tlumení populace lýkožrouta smrkového v celé rezervaci pomocí feromonových lapačů s vyloučením jakékoliv těžby anebo s použitím diferencovaných opatření (zahrnující asanační těžbu a bariéry feromonových lapačů) podle stupně zachovalosti porostů (v nejzachovalejších porostech bez těžby). Dle mých informací jsou v podhřebenových polohách na rakouské straně smíšené jedlobukosmrkové lesy. V případě, že by rezervace hraničila s těmito porosty na rakouské straně, bylo by možné hovořit o minimálním ohrožení.
V případě, že toto navrhové řešení není možné, myslím, že by bylo vhodné upustit od současného rizikového použití klasických metod a začít používat nové metody, ačkoliv jsou zatím ve stadiu poloprovozního ověřování. Klasické metody se zatím nikdy dostatečně neosvědčily v podmínkách porostů hraničících s rezervacemi. Klasické metody dokáží zastavit kalamitu, ovšem za cenu rozsáhlých holin. Použití nových metod bylo úspěšné při velkých kalamitách v Tatrách, na Spiši a v některých německých státech.

S ohledem na současný stav a potřebu rychlých opatření navrhuji následující postup:
6a) Jádro rezervace (rezervace bez 200 m nárazníkového pásma při rakouské hranici):
- Navrhuji průzkum možnosti instalace feromonových lapačů s použitím přístroje „Sonnenkompass" (sluneční kompas). Na efektivní použití feromonových lapačů je potřebné vybrat lokality, v nichž bude lapač osvětlený sluncem v období květen - září alespoň 3 hodiny v době od 11:00 do 16:00.
- V případě existence vhodných lokalit (minimálně 10 m od stojících zelených smrků) doporučuji instalaci feromonových lapačů. Odchyt kůrovce v rezervaci sníží tlak migrujícího lýkožrouta smrkového na okolí.

6b) 200 m nárazníkového pásma při rakouské hranici:
- Navrhuji vyloučit asanační těžbu
6b1) Použít metodu bariér feromonových lapačů používanou na Slovensku, Sasku (D) a Hessensku (D) (Niemeyer at al., 1994; Jakuš, 1998). Postavení lapačů optimalizovat jako v bodě 6a.
Metoda bariér feromonových lapačů je vědecky ověřená a účinná (Niemeyer at al., 1994; Niemeyer, 1997; Jakuš, 1998).
V NP Šumava se nepoužívá metoda bariér feromonových lapačů. Používá se metoda hromadného odchytu hmyzu kombinovaná s otrávenými navnaděnými lapáky. Princip metody v současnosti používané na Šumavě spočívá v maximální redukci populace podkorního hmyzu. Lýkožrout je likvidován ve feromonových lapačích a stromových lapácích. V blízkosti otrávených navnaděných lapáků dochází k soustředěnému intenzivnímu náletu lýkožrouta smrkového do porostních stěn. Soustředěný nálet umožňuje rychlé vyhledávání napadených stromů a jejich kvalitní asanaci. Kombinací feromonových lapačů, otrávených lapáků a asananční těžby dochází k silné redukci populace podkorního hmyzu. Cenou za tuto redukci je vysoká spotřeba zelených stojících stromů na klasické stromové lapáky a na stojící lapáky, kterými jsou stromy v porostní stěně v blízkosti klasických stromových lapáků. Tato metoda je účinná proti podkornímu hmyzu a její výsledky jsou spolehlivé. Může však vyvolat další poškozování porostů větrem.
Metoda bariér feromonových lapačů se často zaměňuje s metodou hromadného odchytu. To vede k rozšířenému mylnému názoru, že feromonové lapače nejsou účinné. Metoda bariér feromonových lapačů se používá bez kombinace s klasickými stromovými lapáky. Hlavním cílem metody je stabilizace porostní stěny tak, aby bylo možné postupně využít přirozenou obranyschopnost stromů. Podstatná část populace hmyzu se odchytí v bariérách. Stromy v porostní stěně jsou méně vystaveny populaci lýkožrouta smrkového, což umožní přežívání stromů a stabilizaci porostní stěny. V porostní stěně se vykonává jen těžba stromů napadených lýkožroutem. Postupně je porostní stěna stále méně a méně napadená, což umožňuje její stabilizaci. Jakékoliv použití klasických stromových lapáků narušuje stabilizaci porostních stěn. Pokud se metoda použije výše uvedeným způsobem, je účinná. Její účinek však závisí na přirozené obranyschopnosti stromů. Extrémní sucha mohou výrazně snížit její účinnost.

6b2) metodu bariér feromonových lapačů posílit použitím antiatraktantů na oslabených stromech.
- Použití antiatraktantů bylo testováno na Slovensku, Polsku a na LS Modrava. Poslední pokusy potvrdily redukci úhynu smrku na oslabených stromech (Jakuš et al., 2002). Vývoj je ve stadiu, kdy je možná poloprovozní aplikace. První provozní aplikace slabších antiatraktantů byla uskutečněná v Městských lesích Spišské Nové Vsi v roce 1998 (Jakuš a Dudová, 1999). Antiatraktanty lze použít zejména na zastavení růstu malých ohnisek. V roce 2002 plánujeme použití poloprovozních antiatraktantů na ochranu genové základny smrku v oblasti Bielovodskej doliny ve Vysokých Tatrách.
Využití kombinace těchto metod sníží úhyn stromů a také sníží tlak migrujícího lýkožrouta smrkového na okolí.

6c) Porosty hraničící s rezervací na české straně:
- Navrhuji průzkum možnosti instalace feromonových lapačů jako v bodě 6a).
- V případě vhodných lokalit navrhuji použít metodu bariér feromonových lapačů jako v bodě 6b).
- V kvalitní asanační těžbě je třeba pokračovat.
- V žádném případě nedoporučuji použití klasických stromových lapáků.
Použití této metody může do jisté míry snížit úhyn stromů na české straně.

6d) Porosty sousedící s rezervací na rakouské straně:
- Navrhuji intenzivní použití bariér feromonových lapačů jako v bodě 6b.
- Navrhuji použít kvalitní asanační těžbu tak, jako je to na české straně.
- V žádném případě nedoporučuji použití klasických stromových lapáků.
- Z dlouhodobého hlediska navrhuji přejít na přírodě blízké metody pěstování lesa.
- (účinnost opatření lze posílit antiatraktanty.)
Při tomto opatření na rakouské straně by mělo být poškozování porostů minimální. Tím se sníží nebezpečí vzniku nových porostních stěn a následného rozpadu porostů.

Vzhledem k omezenému toku informací o přírodě blízkých metodách hospodaření a o nových metodách ochrany lesa doporučuji pro rakouské vlastníky lesa studijní cestu do progresívně obhospodařovaných lesů v Německu, Čechách, Slovensku a Polsku. Při různých jednáních se názory mohou výrazně lišit. Ke společnému názoru se většinou podaří dospět při diskusích v konkrétních porostech.

7. Závěr:
Na závěr musím dodat, že v případě přistoupení na alternativní řešení je nutné vypracování projektu ochranných opatření a autorský dozor. Samozřejmě, že jsem k dispozici. Dovoluji si upozornit na špičkové odborníky ohledně použití bariér feromonových lapačů z České republiky Ing. Václav Zumr, CSc., z Německa Dr. Niemeyer (Dolno-Saský lesnický výzkumný ústav, Göttingen) a Dr. Vaupel (Hessenský lesnický výzkumný ústav, Hanover - Munden), kteří mají v této oblasti větší zkušenosti než mám já. S použitím antiatraktantů má zkušenosti můj tým z Ústavu ekologie lesa a Dr. Grodzki z Lesnického výzkumného ústavu z Krakowa.

Literatura:

Ferenčík, J.; Jakuš, R.; Novotný, J.; Slivinský, J., 1998: Kalamita lykožrúta smrekového v oblasti Tatranskej Javoriny. Les, 54 (7), 13 - 16.

Jakuš, R., 1998: A method for the protection of spruce stands against Ips typographus by the use of barriers of pheromone traps in north-eastern Slovakia. Anz. Schädlingskde., Pflanzenschutz, Umveltschutz, 71, 152-158.

Jakuš R.; Dudová, A., 1999: Pokusné použitie agregačných a antiagregačných feromónov proti lykožrútovi smrekovému (Ips typographus) v rozpadávajúcich sa smrekových porastoch so zníženým zakmenením. Journal of Forest Science, 45, s. 525-532.

Jakuš, R.; Schlyter, F.; Zhang, Q.; Blaženec, V.;Vaverčák, R.; Grodzki, W.; Brutovský, D,; Lajzová, E.; Turčáni, M.; Bengtsson, M.; Blum, Z.; Gregoiré, J., 2002: Overview of development of anti-attractant based technology for spruce protection against Ips typographus: From past failures to future success. IPM Review. (sended manuscript).

Jakuš, R., 1998: A method for the protection of spruce stands against Ips typographus by the use of barriers of pheromone traps in north-eastern Slovakia. Anz. Schädlingskde., Pflanzenschutz, Umveltschutz, 71, 152-158.

Korpe3/4, Š., 1995: Die Urwälder der Westkarpaten. Fischer Verlag, Stuttgart: 310 pp.

Niemeyer, H., 1997: Integrated bark beetle control: experiences and problems in Northern Germany. In: J. C. Grégoire, A.M. Liebhold, F. M. Stephen, K. R. Day, and S. M. Salom, editors, Proceedings: Integrated cultural tactics into the management of bark beetle and reforestation pests. USDA Forest Service General Technical Report NE - 236, p. 80 - 86.

Niemeyer, H., G., Watzek, J., Ackerman., 1994. Verminderung von Stehendbefall durch Borkenkaferfallen. -Allg. Forstzeitung 49: 190 - 192.

.