Kam se podělo lukrativní dřevo ze Ztracené slati?
Motto: odborník žasne, laik se diví...
 

...aneb skutečný příběh z přísně chráněných slatí šumavských

 
Tento příběh je věnován všem milovníkům Šumavy
 

Tajuplné smrčiny mne lákaly jít stále dál a dál

Při svých četných toulkách romantickou i zadumanou Šumavou jsem zažila již nejedno dobrodružství. Odlehlým Modravským slatím, perle Národního parku Šumava, jejichž křehká krása a váchalovské tajemno neodvratně mizí pod rukama člověka, vděčím za příhodu, která by mě nenapadla ani v tom nejhlubším snu.

V jednom z posledních zářijových dnů loňského roku, naplněných příjemně hřejícím sluncem, jsem se vydala po žlutě značené turistické cestě od Filipovy Hutě směrem k Březníku. Zamyšleně jsem prošla kolem Ptačí slati, odkud mne asfaltová cesta obklopená temnými smrčinami přivedla do strmého kopce. Ze zamyšlení mě náhle probralo matné světlo přicházející z levé strany. Jaká to nádhera – v lůně chmurných stromů sedí jako vyšité pohledné rašelinné oko hustě zarostlé spletitými kmínky křovité borovice blatky a spiklenecky na mě pomrkává. Malý ostrůvek v zajetí stinných bažinných lesů s mohutnými smrky velikány kralujícími nad pokroucenými zakrslíky a mladičkými stromečky, jak záhy seznávám, když se vnořím hlouběji do útrob hvozdu. Tady musí být člověk hodně obezřetný, aby nezbloudil. Možná právě proto se tohle tajuplné místo, svátečním klidem obestřené, na první pohled lidskou rukou nedotčené a k obšírnému probádání svádějící, jmenuje Ztracená slať. Jaké je však mé zklamání, když melancholicky chmurná smrčina se v hloubi svého nitra začíná rozestupovat a já se ocitám na mýtině velikosti několika arů, kde leží desítky poražených kmenů s oloupanou kůrou. Aha, tak už i tady, v tomhle bohem zapomenutém koutě, se zasahuje proti kůrovci. Posvátné tajemno jakoby odtud rázem vyprchalo a nemá odvahu navrátit se zpět ani za mýtinou, kde se opět rozprostírá temný les lemovaný z jižní strany smrkovým mlázím. Tam mě znenáhla udeří do očí červeně zbarvený pruh obarvující kůru jednoho z krajních statných stromů. Značka pro první zónu, nejpřísněji chráněnou část národního parku, kde má mít hlavní slovo matička příroda. Pátravě sleduji, jak červená hranice první zóny věrně lemuje okraj smrkové mlaziny a pak se stáčí kamsi na jihozápad, kde se mi nadobro ztrácí ve stínu starých stromů. Vracím se pohledem zpět ... a přímo přede mnou se na malé světlině lesknou tři čerstvé mohutné pařezy; jeden z nich dokonce sedí pod značkou první zóny. Připadají mi nějaké osiřelé. A skutečně, poražené kmeny od nich jsou docela fuč! Jak je to možné? Pokud je tu první zóna, přemítám, a to prokazatelně je, a pokud je v ní povoleno zasahovat proti kůrovci, musí přece podle nařízení Správy parku veškeré pokácené dřevo zůstat v porostu k zetlení. Tady však poražené kmeny evidentně chybí! A tímto, milýčtenáři, začíná můj nekonečný leč pravdivý příběh o zmizelém dřevě na Ztracené slati.

Místo lukrativního dřeva víc než padesát holých pařezů

Do tajemné Ztracené slati jsem opětovně zavítala až v půli listopadu. Mezitím jsem si zjistila, že se jedná o první zónu č. 55, ve které bylo v letech 1999 a 2000 povoleno kácení stromů napadených kůrovcem. Pomalu mířím ke známému místu a nevěřím svým očím: mýtina s ležícími kládami je nápadně rozlehlejší, takže téměř navazuje na světlinu, kde jsem v září nalezla tři silné pařezy bez klád. A kupodivu už zde takto osamoceně netrčí jen tři, nýbrž desítky pařezů, mezi nimiž leží jakási ubohátorza klád, převážně tenké vršky stromů, zatímco silné spodky se tu dají spočítat na prstech jedné ruky! Místa, kde ležely dlouhé silné kmeny, už připomínají jen mělké prohlubně v rašelinné půdě. Chvíli jen tak zkoprněle zírám na tu spoušť, pak začnu pořizovat podrobnou fotodokumentaci a nakonec vytáhnu sešit se svými terénními zápisky. Co teď? Pro celkový odhad zmizelého dřeva bude jistě užitečné naměřit průměry všech pařezů a klád na širším konci. A výsledky jsou víc než výmluvné: celkový počet pařezů činí 58, přičemž nejtlustší pařez má průměr 93 cm, zatímco nejsilnější kláda ”pouhých” 53 cm.

Teď se musím rozhodnout, jak se svým zjištěním naložit. Nakonec jsem usoudila, že bude určitě žádoucí seznámit s celým případem lesnické obecenstvo na listopadové konferenci v Kostelci nad Černými lesy, od začátku do konce věnované výzkumu lesů na Šumavě. Tady se jistě dočkám rozumného objasnění. Jaké však bylo mé rozčarování, když pečlivě nachystaný plakát o šumavských hvozdech a slatích sklidil nulový ohlas, ač na konferenci přijel i náměstek ředitele správy parku Vladimír Zatloukal, který se soustavně zabývá přirozenou obnovou horských lesů. Teď už zbývalo jediné řešení - předložit případ Ztracené slati k objasnění inspekci životního prostředí, což si vzal na starost Jaromír Bláha, vedoucí programů Lesy Hnutí Duha.

Sherlock Holmes by se asi divil

Terénní šetření bylo svoláno na 14.12.2000 plzeňskými inspektory z oddělení ochrany lesa. Touhle dobou bývá na Šumavě už slušná sněhová nadílka, královna zima však jakoby se prozatím zdráhala převzít od teplého podzimku vladařské žezlo. Čemuž jsme s Jaromírem Bláhou blahořečili - narozdíl od roztrpčených milovníků zimních sportů. Zda naše nadšení sdílela také trojice vyslaných úředníků ze správy parku, nemohu s jistotou říci. Všichni tři - pěstební technik Miloš Juha, náměstek ředitele Jindřich Heřman a Josef Král, bývalý pracovník ředitelství inspekce, se před příchodem na Ztracenou slať tvářili spíše pochybovačně a cestou jsem od jednoho z nich dokonce zaslechla i posměšnou poznámku: ”Tak to si necháme ukázat, kde ”nám” TADY v první zóně chybí dřevo! ”Před nimi zamyšleně kráčeli vedoucí Lesní správy Modrava Miroslav Mäntl se svým revírníkem Miroslavem Svobodou, na jejichž tvářích se zjevně zračila nejistota. Podobně jako u plzeňských inspektorů. Ještě chvilka napětí, poslední krok v měkkém mechovitém bahně – a najednou všichni strnule a nevěřícně zírají na prázdnou mýtinu s osiřelými pařezy. Vážení pánové, jsme na místě!

První se vzpamatovávají pracovníci správy. Těkavě se rozhlédnou po okolí a zakleté ticho prorážejí jejich nervózní hlasy: ”Je tohle vůbec první zóna, když tady chybí dřevo?” ”Pojďte to porovnat s mapou.” ”Hranice je určitě špatně vyznačená, první zóna by měla začínat až za mýtinou.” Společně s inspektory pak dokonce zkoušejí odkrokovat, kudy by dle jejich soudů měla hranice skutečně vést. Není trošku absurdní pouštět se hned na začátku do zpochybňování hranice první zóny, když ji tu nechala sama správa parku čerstvě vyznačit na začátku léta? Do případu se vloží Jaromír Bláha a dokazuje, že hranice byla vymezena v plné shodě s lesnickou mapou. Spor přesto zůstává otevřen, avšak konečně se již dostáváme k hlavnímu problému: kým, čím a kdy bylo dřevo odvezeno?

Opět rozpaky, nejistota, roztěkané pohledy. A nikde ani jediná stopa v blátě, která by vyzradila na zatím neznámého hříšníka, že odtud klády vytahal po zemi. Jedna věc je tedy jasná: komerčně atraktivní kmeny musel odnést vrtulník. Revírník Miroslav Svoboda však s jistotou prohlašuje, že nikde v celém okolí Ztracené slati nebylo dřevo přibližováno helikoptérou pronajatou správou parku. Také vedoucí Lesní správy Modrava Miroslav Mäntl pouze krčí rameny na otázku, kam se dřevo podělo a kdo dal příkaz k jeho odvozu.

”Dřevo, které zmizelo, bylo pokáceno už před rokem,” rokují nad mýtinou pracovníci správy. Páni lesníci, copak vy nevidíte ty silné čerstvé pařezy?! ”Kdepak čerstvé, ty jsou z loňska,” vehementně mne přesvědčuje náměstek ředitele správy Jindřich Heřman. Jeho spoluzaměstnanci se k němu přidávají.

”Tady jsou stromy pokácené letos,” trvám si na svém, ”mám pořízené fotky před a po odvozu dřeva.” K mému překvapení se pracovníci správy v jednom momentě zarazili a bylo po diskusi. Jaromír Bláha navrhuje jednoduché rozřešení: ”Nejlepší bude, když se podíváme do papírové evidence, kolik dřeva a v kterou dobu se tady pokácelo.”

Návrh je přijat a v brzkých odpoledních hodinách se ocitáme na Lesní správě Modrava s nadějí, že případ konečně dostane rychlý spád. Opak je pravdou. Technik, který má evidenci dřeva na starost, není momentálně přítomen. Pracovníci správy parku proto chtějí zaslat inspekci výpis z evidence jaksi dodatečně - za týden. Proti tomu se nekompromisně staví Jaromír Bláha s tím, že za týden se může v evidenci objevit cokoli. Nejvyšší kontrolní úřad totiž v nedávné minulosti přepisování evidence na správě šumavského parku prokázal!

”Pokud by se jednalo o soukromé lesy, vaše obavy o kamufláž bych plně pochopil,” namítá vedoucí inspektor. ”Není však trochu přehnané podezírat z něčeho takového lidi, kteří se starají o národní park, kde jsou lesy majetkem státu?”

Přesto však vyzývá vedoucího Lesní správy Modrava, aby evidenci předložil sám. Ten se po chvilce vrací se zjištěním, že technik si zamkl kancelář a klíče si bohužel odvezl s sebou. Jaromír Bláha se nevzdává a žádá o předložení centrální evidence na vimperské správě. Jeden z pracovníků správy volá do Vimperka a záhy nám s politováním sděluje, že zodpovědný pracovník shodou okolností také někam odjel a dnes se již nevrátí. Bezradným inspektorům nakonec nezbývá, než přistoupit na návrh správy parku, aby jim do konce týdne podala patřičné vysvětlení doložené výpisem z evidence: kolik dřeva se na Ztracené slati pokácelo a jak s ním bylo naloženo.

Šumavu opouštíme s rozpačitými pocity. Ač rozený optimista, začínám pomalu ztrácet důvěru ve zdárné rozpletení teď již dokonale zamotaného případu. Myslím, že kdyby průběh šetření viděl proslulý detektiv Sherlock Holmes, nestačil by se divit...

Tajemný provokatér v akci

K mému překvapení je případ rozřešen hned v následujících dnech po terénním šetření. Z novinových a televizních zpráv se dozvídám nečekanou věc: Správa Národního parku Šumava zaslala Okresnímu státnímu zastupitelství v Klatovech trestní oznámení na neznámého pachatele, který z lokality Ztracená slať ukradl pomocí vrtulníku několik desítek oloupaných smrkových kmenů.

”Případ má velmi podivné okolnosti a správa parku nevylučuje nejen krádež dřeva, ale ani zcela záměrnou provokaci neznámého pachatele," prohlásil tiskový mluvčí parku Zdeněk Kantořík. ”Vzhledem k tomu, že Ztracená slať je velmi těžko přístupná... a nikde v okolí vrtulník dřevo nepřibližoval, nemůže v tomto případě jít o žádný omyl. Je to zjevný úmysl. Kmeny byly evidentně letos přepraveny vrtulníkem a žádný z odpovědných pracovníků parku k tomu nedal pokyn," míní Kantořík. Nejpodezřelejší na celém případu je totiž podle mluvčího správy fakt, že stěžovatelé mají pořízenou fotodokumentaci lokality před a po krádeži a navíc z tak odlehlého místa.

Nuže, milí čtenáři, vysvětlení je na světě! Já se tady zbytečně trápím černými myšlenkami, že zapeklitý případ nikdo nikdy nerozmotá a přitom je to tak jednoduché: nad Modravskými slatěmi létají provokatérské vrtulníky a kradou dřevo. Vynikající a zcela originální předloha pro filmovou nebo románovou detektivku ze zakletých slatí šumavských. Fantazii se meze nekladou, tohle by snad překonalo i nesmrtelného Váchala s jeho ”tajemným démonem slati”! A přitom k tomu stačila jen malá porada úředníků ve vimperské kanceláři...

”Něco takového by neřek´ němej, kdyby mu držku rozbil,” prohlásil jeden z mých známých, český emigrant, který přes dvacet let žije v Holandsku a je uznávaným odborníkem v krajinné ekologii. Případ velmi pobavil zaměstnance Českých aerolinií včetně mého kamaráda, který zde již delší dobu pracuje.

”Blahopřeji provokatérovi, kam se hrabe James Bond,” napsal do veřejného diskusního fóra na internetu a připojil sadu obštrukcí, kterými musí vrtulník projít, aby se vůbec mohl dostat do vzduchu. Nic naplat, tajemný zloděj a provokatér v jedné osobě je prostě šikula. Nejméně dvakrát si zaletí pro lukrativní dřevo do přísně chráněné šumavské slati (vzhledem k blízkosti státních hranic kouzelným vrtulníkem, který není vidět ani slyšet) a dřevo pak vyveze stejně kouzelným náklaďákem pryč z národního parku, nespatřen zraky strážců bdících na klidovou zónou Modravských slatí. A ještě k tomu všemu nestoudně provokuje ve snaze poškodit dobré jméno správy namísto hryzavých výčitek svědomí, že odvezením klád maří zdárnou obnovu bažinatého horského lesa, ve kterém mají mladinké smrčky šanci jedině na trouchnivějícím dřevě. Zdá se, že uhlídat dřevo ve stotřicetipěti malých prvních zónách, které v Národním parku Šumava máme, a jejichž vymezení je doslova světovou raritou, musí být pořádný kumšt! Zvláště pak v oblasti s bohatým výskytem lukrativních stromů, jako je klidová zóna Modravské slatě.

Supertajná evidence, lhostejná inspekce a vypodložené klády

Okradený se obvykle snaží udělat maximum pro to, aby byl zloděj co nejdříve dopaden; přednostně poskytne vyšetřujícím institucím klíčové dokumenty, které mohou jakýmkoliv způsobem významně napomoci při šetření případu. V cause Ztracenáslať je takovým klíčovým dokumentem evidence pokáceného dřeva. Dostat se k ní je ale v tomto případě úkol téměř nadlidský. Vzpomeňme na totální nedostupnost evidence při prosincovém terénním šetření, kdy nebyl momentálně přítomen žádnýz jejích odpovědných správců. Mluvčí správy parku to po několika dnech odůvodnil do Plzeňského deníku těmito slovy: ”Evidence nemohla být předložena, neboť zaměstnanci měli již po pracovní době.” Jelikož o evidenci jsme žádali krátce po jedné hodině odpoledne, znamená to, že na správě parku se zásadně pracuje jen v dopoledních hodinách. Jak dále vyplývá z tisku, správa parku podala inspektorům náležité vysvětlení včetně evidence hned následující den po terénním šetření, tedy 15.12.2000. Plzeňská inspekce však napsala Duze, jmenovitě Jaromíru Bláhovi, že vysvětlení od správy parku dostala až 19.12.2000, tedy den před uplynutím stanovené lhůty. Z dopisu navíc není jasné, zda správa evidenci skutečně předložila a inspekce se k tomu bohužel odmítá podrobněji vyjadřovat.

Tento neprůhledný tah jakoby byl neblahou předzvěstí toho, co následovalo týden po Silvestru. Plzeňská inspekce vynesla konečný verdikt, že odvozem dřeva z první zóny nebyl porušen zákon o ochraně lesa a tudíž nedošlo k poškození životního prostředí! Zmizení dřeva je v podstatě ”pouze” trestný čin, jehož šetření je věcí policie. Pokud by se jednalo o klasický hospodářský les – budiž. Tady jde ale o ilegální odvoz lukrativního dřeva z nejpřísněji chráněné zóny národního parku, která je navíc součástí mezinárodně chráněných Modravských slatí! Kde jinde by měla příroda naplno rozehrát své představení, se vším všudy, i s kůrovcem, který do ní patří zrovna tak jako stromy, byliny nebo ptáci? Člověk nechť je tu jen shovívavým a tichým divákem! Buď jak buď, konečné rozhodnutí inspekce vnímám jako ryze technokratický akt se slabošským až arogantním pohrdnutím vzácnou šumavskou přírodou. A zároveň jako tečku za sebejistým výrokem Josefa Krále - bývalého pracovníka inspekce a nyní zaměstnance správy parku - proneseného během terénního šetření na Ztracené slati: ”Dle mého názoru je pro přírodu lepší odvézt dřevo vrtulníkem a prodat nežli ho nechat shnít v lese.”

Případ ukradeného dřeva na Ztracené slati, ve kterém inspekce totálně selhala, je od konce minulého roku v rukou kašperskohorské policie. Ta zpětně prošetřuje, v kterých podzimních dnech minulého roku se helikoptéra pohybovala na Modravsku a kteří lidé mají co dočinění s jejím provozem a přibližováním dřeva. Správa parku nadále odmítá jakoukoliv souvislost se záhadným zmizením dřeva.

”Lesník odpovědný za celý úsek ani zaměstnanci Lesní správy Modrava podle svých slov souhlas k odvozu nedali,” tvrdí do tisku mluvčí Z. Kantořík. Zdá se však, že zájem vedoucích parku na zdárném vyšetření případu je nadále poněkud vlažný. Požadované údaje zaslali policii teprve po 21. lednu; včetně evidence pokáceného dřeva, která však může mít zcela jinou podobu než ta, kterou se zdráhali předložit při prosincovém terénním šetření...

K hlubšímu zamyšlení vybízejí údaje o přibližování dřeva vrtulníkem v roce 2000, které policii rovněž poskytla správa parku. Ačkoliv modravský revírník M. Svoboda při prosincovém šetření s jistotou tvrdil, že nikde v okolí Ztracené slati nebylo dřevo vytahováno helikoptérou, zaslaná lejstra dokumentují přibližování dřeva vrtulníkem od nedaleké Ptačí nádrže. Se Ztracenou slatí však nemá správa parku nic společného, neboť ”jejich” vrtulník se nad Modravskem proletěl naposledy 26.9.2000, což je přesně tři dny předtím, než jsem na Ztracené slati objevila první tři holé pařezy bez klád. Je to naprosto jasné: když správa parku vyklidila pole, objevil se na scéně tajemný vrtulník a pětadvacet kubíků kvalitního dřeva bylo do půlky listopadu nenávratně fuč!

A což tahle vzít to úplně z opačného konce? Povím vám o jedné věci, která nemusí nijak souviset se zmizením dřeva na Ztracené slati, ale také klidně může. Ta věc se dosud neobjevila v žádném tisku, nezmiňuje se o ní ani plán péče o šumavskýpark a přece ji nepřehlédnete v žádné první zóně, kde se zasahuje proti kůrovci. Alespoň ne na Kvildsku a Modravsku. Jedná se o vskutku prazvláštní fenomén: pokácené kmeny napadené kůrovcem jsou sice pečlivě zbaveny kůry a zůstávají ležet v porostu, jak nařizuje vnitřní předpis správy parku, mnohé však neleží přímo na zemi nýbrž nad zemí, šikovně podepřené na dvou či více místech dřevními odřezky, tenčími kládami nebo vhodnými pařízky. Jednoduše řečeno: místo aby trouchnivěly a mohly postupně obrůstat mladými smrčky, vesele prosychají vypodložené na podstavcích. Je známo, že v tomto stavu zůstane jejich kvalita zachována až po čtyři dlouhé roky. S vyzdviženým dřevem se dá i dobře manipulovat... Nu a přesně tímto způsobem jsou ”nakáceny” lukrativní kmeny na Ztracené slati v okolí mýtiny se zmizelým dřevem!

”Pro zásahy v první zóně není žádná zištná motivace,” sděluje ke konci ledna Klatovskému deníku mluvčí správy Z. Kantořík. ”Veškeré dřevo, vytěžené v souvislosti s potlačováním kůrovce v prvních zónách, zůstává ležet na místě.” Ovšem není místo jako místo a klády jako klády. Budou tam ty vypodložené ležet ještě za pět let anebo je jednoho krásného dne ”sbalí” tajemný vrtulník?

Národní park Šumava slaví v letošním roce své desáté narozeniny. Přesně vím, co mu chci popřát do nového tisíciletí: aby se co nejdříve dočkal zasloužené ochrany (á la sousední park Bavorský les). Před technokraty a dřevorubci především. Jen tak se lze nadít, že Šumava nebude parkem pouze ”na papíře”, ale i ve skutečnosti. Oázou klidu, kde se skutečně chrání příroda a kde není ani ždibíček místa pro smutné příběhy o záhadně zmizelém dřevě ze slatí.

 
V Českých Budějovicích, 29.1.2001
Fotografie ze Ztracené slati:
Datum pořízení fotografie
Popis
Fotografie
29.9.2000
Pokácené a oloupané kmeny u jižního okraje lokality
ztrac1.jpg
29.9.2000
Mýtina východně od místa s ukradenými kládami
ztrac2.jpg
29.9.2000
Mýtina vých. od místa s ukradenými kládami
ztrac3.jpg
29.9.2000
Detail čerstvého pařezu, u něhož chyběla kláda
ztrac4.jpg
29.9.2000
Tentýž pařez bez klády, jižní okraj lokality
ztrac5.jpg
29.9.2000
Pařez bez klády přímo pod značkou první zóny
ztrac6.jpg
19.11.2000
Mezi pařezy zůstaly jen ubohé zbytky klád
ztrac7.jpg
19.11.2000
Pařezy s tenkými kládami, silné spodky jsou fuč
ztrac8.jpg
19.11.2000
Pohled na mýtinu s holými pařezy
ztrac9.jpg
19.11.2000
Při jižním okraji první zóny bylo masově pokáceno nejméně stopadesát stromů
ztrac10.jpg
19.11.2000
Pod hromadně nakácenými kládami zůstaly pohřbeny desítky mladých nadějných smrčků
ztrac11.jpg
19.11.2000
Prosychající vypodložená kláda v západní části I. zóny; na průřezu chybí černý punc nezbytný pro řádné zaevidování pokáceného kmene
ztrac12.jpg
19.11.2000
Asanační zásahy u východního okraje I. zóny, na který navazuje holina ve II. zóně
ztrac13.jpg
14.12.2000
Terénní šetření s inspekcí ŽP. "Kam se to dřevo jen podělo?"
ztrac14.jpg
16.1.2001
S takto vyzdviženými kládami lze snadno manipulovat
ztrac15.jpg
1.5.2001
Mýtina s odvezeným dřevem: po odkácení stromů sem pronikají ostré sluneční paprsky, které vysušují půdu. Mladé smrčky odrůstající předtím v blahodárném stínu viditelně žloutnou a živoří
ztrac16.jpg
28.5.2001
Rozšiřování plošné mýtiny v jihových. části lokality přikacováním dalších stromů
ztrac17.jpg
28.5.2001
Po asanačních zásazích proti kůrovci zůstala na mýtinách zubožená torza smrčků
ztrac18.jpg
28.5.2001
Kůrovcové oko 30 m jihozáp. od plošné mýtiny: pod ochranou souší i okolních živých stromů úspěšně odrůstá mladá generace stromků, les se rozrůzňuje
ztrac19.jpg
28.5.2001
Uprostřed tmavé slati příroda nerušeně kouzlí tajemný prales. Stačí jen tiše přihlížet...
ztrac20.jpg
28.5.2001
V hloubi tajemné slati nás obklopí pralesovitá bažinatá smrčina – obrázek jak vystřižený ze slavných románů K. Klostermanna a J. Váchala
ztrac21.jpg
26.7.2001
Při okrajích rozlehlé mýtiny přikacují lesáci další stromy
ztrac22.jpg
26.7.2001
Označené zdravé stromy ke kácení – viz zelené tečky na kmeni. Lesáci si jejich „porážku“ nakonec rozmysleli a tečky přeškrtli červeným sprejem
ztrac23.jpg
26.7.2001
Namísto toho hanebně srubali statnou souši, kterou kůrovec již opustil
ztrac24.jpg
26.7.2001
Mýtina s vykradeným dřevem. Mladé stromky postupně hynou v rozbujelé agresivní trávě
ztrac25.jpg
26.7.2001
Ptačí obydlí, která si v mohutném kmeni vybudoval vzácný datlík tříprstý
ztrac26.jpg
26.7.2001
V pralesovitém jádru slati nejsnáz pochopíme, jaká je naše příroda mocná čarodějka
ztrac27.jpg
26.7.2001
Ale jen pokud má dostatek volnosti a prostoru...
ztrac28.jpg
.
Tabulka měření na Ztracené slati